Dokud máš svý sny, máš se na co těšit.. - Články

Epitafy Podruhé

Fri, 23 Dec 2011 23:41:14 +0100

Milí návštěvníci tohoto nečasto aktualizovaného, leč s láskou psaného blogového DěníČku,

nastal prosinec, měsíc, který je nejhojnějším v počtu sebevražd. To mě vedlo k sepsání další várky epitafů, tedy náhrobních nápisů. Inspirace přišla zhůry, nýbrž byla jen částečná, což se odrazilo na kvalitě. Múza se jen mihla kolem a spěchala za dalšími.

Má mysl se ptá, zda-li je v mezích normality, vybírat si za života epitaf, který bude zdobit váš kámen, u kterého se budou scházet vaši pozůstalí, či zda je opak, tedy ponechání výběru na vašich blízkých, tím normálním jevem?

Tato myšlenka mě přivedla k další, týkající se posledního rozloučení. Máte namyšlen průběh vlastního pohřbu, nebo jej vkládáte do rukou cizích, ve kterých bude proudit krev déle, než v těch vašich?

Měl by být obřad odrazem vaší duše, kterou jste celý život projevovali, nebo zastáváte názor, že smutek a s ním spojená vážnost celé situace je na místě? Zúžený pohled na možnosti, které mohou být v průběhu ceremoniálu využity, mě vedou k názoru, že obřady jsou podobné jako cibule cibuli. Disponují předem daným program pro všechny nebožtíky, ve kterém dochází jen ke změnám dat, jmen a věku. Je to správné?

Copak poslední vzpomínka na naše blízké v podobě rozloučení se má být jiná, než ta, která je v našich myslích hluboko zakořeněna? Proč je dáno, že obřad musí být veden ve znamení smutku? Je to tradicí? Nebo konzervativnost? Či snad málo odvahy změnit stávající stav?

Dokážete si představit, že by se ceremoniál proměnil a namísto slz a pláče, během kterého pronášíte smutnou řeč spustila lavina vtipných historek, nezapomenutelných okamžiků a dávných polozapomenutých zážitků?

Leč nyní už slíbené epitafy, mezi kterými najdete i ty, které do černého humoru spadají.

Tělo zesnulého stydne pod zemí,

pozůstalé vzpomínky na něj hřejí.

Zemřel mlád, neuživ si života,

rakovina byla do hrobu jistota.

Netruchlete nad mou smrtí, drazí,

z vašich slz po těle mě mrazí.

Přiklepněte víko rakve, opatrně však,

pohřběte mě čelem dolů, ať zadek políbí mi vlast.

Nebreč! Dnes já skonala,

jiného čeká to do jara.

Budete dědit, buďte rádi lidé,

jen mou manželku bohatství mine.

Obohatil jsem místní hřbitov svoji kostrou,

nechť mé děti s náhradním tátou rostou.

Odešel jsem v nejlepších letech,

nyní budu žít v posmrtných světech.

Duše do nebe a tělo do hlíny,

do srdcí vzpomínky a činy.

Odcházím ze světa, ne však z vašich vzpomínek,

odešel jsem mlád, neměl jsem tuhý kořínek.

Poslední sbohem mi dnes dejte,

pak netrapte se, jen se smějte.

Odešel ze života, ne však z našich srdcí,

netruchleme - užívejme života, dokud srdce buší.

Pan V:"Mámu v kómatu a na přístrojích bych nechal odpojit" (2/2)

Sat, 24 Sep 2011 15:19:59 +0200

V první části rozhovoru Pan V odpovídal na otázky týkající se osudu a posmrtného života, pohřbu a pohřbívání, trestu smrti, pohřbení zaživa a důvěry v druhé. Z jeho odpovědí bylo patrné, že by nikdy nechtěl sledovat veřejnou popravu, není pro zavedení trestu smrti, nebojí se pohřbení zaživa, bojí se toho, že smrt přijde moc brzy a také to, že by po své smrti daroval orgány.

Druhá, tudíž poslední, část rozhovoru se bude točit okolo témat umělého udržování člověka při životě, eutanázie, rozloučení se životem a sebevraždy. Zpovídaný mimo jiné odpoví na otázky: Nechal bys odpojit svoji mámu z přístrojů, které ji drží při životě? Kdybys byl rok v kómatu, chtěl bys být odpojen, nebo udržován při životě jen za pomoci přístrojů? Byl bys raději mrtvý, nebo na vozíku? Jak by ses připravil na svou smrt, věděl-li bys, kdy přijde? Chtěl bys zažít smrt životní partnerky, nebo bys byl raději, kdyby zažila ona tvoji? Povolil bys eutanazii?

(Fotografie vznikla pro účely rozhovoru)

UMĚLÉ UDRŽOVÁNÍ ČLOVĚKA PŘI ŽIVOTĚ

Co říkáš na umělé udržování člověka při životě, přijde ti to správné?

(přemýšlí) No podle mě je těžký najít tu hranici co je ještě umělý a co ne, protože teoreticky i to, že jsi na kapačkách jenom po nějaké menší nehodě, je taky vlastně umělý udržování.

Umělým udržováním myslím situaci, kdy je člověk v kómatu už delší dobu a je uměle udržován při životě jen za pomoci přístrojů, díky kterým dýchá. Situaci, kdy člověk nevnímá, jenom už dlouhý čas leží v bezvědomí.

Myslím, že to není správné. Myslím, že v takovém případě je lepší to ukončit, pokud tedy samozřejmě není žádná šance, že se to spraví. Protože podlě mě už by to šlo dělat s každým. Každýho by šlo udržovat při životě nekonečně dlouho.

Takže kdyby tvoje máma ležela na dýchacím přístroji, ty bys řekl lékařům, aby ji odpojili?

Nemyslím tím dýchací přostroje, myslím tím to, že by byla v kómatu, že by byla jenom prostě v celým takovým tom vaku napojená na ty přístroje - tak v tom případě bych řekl, aby ji odpojili asi. No samozřejmě po dlouhé úvaze.

Po jak dlouhé době bys řekl lékařům, aby ji odpojili?

Tak v ten moment, kdy by bylo jasné, že je to nezvratné. Až by bylo jasné, že se s tím nedá nic dělat, že to tak bude navždy a ještě by navíc trpěla bolestma, tak to bych o to určitě požádal. Samozřejmě by to chtělo důkladně zvážit, ale pak kdyby mi prostě řekli ti odborníci, že není žádná šance, potom bych s tím souhlasil.

Chtěl bys být u odpojení?

Ne, to bych nechtěl.

Nechtěl? Tudíž by ses na ni podíval až v rakvi?

Ani v rakvi bych ji asi nechtěl vidět, nebo na takové té výstavě mrtvol (pozn.:=márnice) a pohřbu. To bych nechtěl.

Kdybys byl ty sám uměle udržován při životě, chtěl bys, aby tě tvoje děti odpojily?

V případě, že bych u toho měl nějaké bolesti, což prý bývá, že u toho lidé mají bolesti, tak stoprocentně. Pokud by nebyla zase žádná šance na to zvrácení, protože takhle někde žít s bolestmi... A dokonce asi možná i v případě, že by v budoucnu byla naděje na doléčení s tím, že bych byl prostě takovej ten na vozíku, co prostě jenom hýbe očima nebo nic nevnímá, tak možná i tak, ale to už...

Když bys ty sám chtěl být raději zabit, než být na vozíku, zabil bys i ostatní, kterým by vozík hrozil?

Ne, ne. Takový ty, co jsou prostě uplně takoví, co maj ten život uplně neplnohodnotný. Že nemůžou ani ničím hýbat, že prostě jenom sedí, pijí, dýchají, tluče jim srdce díky nějakému simulátoru a to je všechno. Nic nevnímají, nemluví.

Ale přesto žijí...?

Jenže to právě nevíš, jestli si to užívají, když nemůžou nic říct a tak.

Kdybys tedy měl maminku, která je na vozíku a jen sedí, pije, dýchá a tluče jí srdce díky simulátoru, tak bys ji zabil?

Já jsem řekl jenom kdyby byla na těch přístrojích s nezvratnou anamnézou.

Kde si myslíš, že je hranice, kdy je zabít a kdy ne?

To, když už žijí jen díky těm přístrojům a i díky nim je to uplně život na lůžku jenom napojený, kdy nevnímaní, nekomunikují, nereagují na žádný podněty. Tak potom si myslím, že už je to mizerné.

Myslíš si, že lidé na vozíku žijí neplnohodnotný život?

To ne, to ne, to si nemyslím.

DUCHOVNO, ROZLOUČENÍ SE ŽIVOTEM

Skočíme do jiného soudku. Myslíš si, že se na smrt dá duševně připravit?

Hm, myslím, že jo. Myslím, že obecně ti staří lidi už jsou s ní jako smíření, připravení, že to není něco hroznýho pro ně. Myslím si, že se spíš bojí samoty, než té samotné smrti.

Když jsme se bavili o vězních, kteří trpí (pozn.:v první části rozhovoru), tak jsi svým způsobem řekl, že smrt je vlastně vysvobození (ze samoty, od psychického utrpení). Myslíš, že tvrzení, že smrt je vysvobozením, platí pro všechny? Proč se tolik lidí smrti bojí a někteří jsou s ní naopak smíření?

Právě protože mám hodně prarodičů a tak jsem zvyklej né s nima o tom mluvit, ale samozřejmě vnímám jejich pocity a tak a mi příjde, že rozhodně není smrt to, čeho by se báli nejvíc. Určitě ne. Myslím si, že jsou s tím prostě smíření.

Čeho se podle tebe lidé bojí více, než smrti?

Jak už jsem říkal - myslím, že hlavně té samoty nebo utrpení a takovýho. Že ta smrt není to nejhorší, co může přijít.

Nemyslíš si, že je člověk přece jenom sám, přestože má kolem sebe spoustu lidí?

To si myslím, že to tak je, ano.

Říkal jsi, že se na smrt dá duševně připravit. Jak? Jak by ses duševně připravil na smrt, jak by ses s tím smířil?

Tak to záleží, kdy to přijde, kdybych věděl, že přijde za smrt, tak na to se asi připravit nedá, ale každej, když se narodí a dostává rozum, tak vlastně cítí, že...nebo ví od dětství, že prostě jednou zemřeme a celý život je taková příprava na smrt. Že čekám až prostě ti bude 70, 80 nebo třeba možná až 100 a že prostě umřeme. A tím, jak se to blíží, tak se s tím čím dál tím víc smiřuješ.

Chtěl bys raději umřít nečekaně ve spánku, nebo pomalou smrtí, kdy by ses na smrtelné posteli stihl loučit s dětmi? Chtěl bys, aby tě v takové situaci děti viděly?

To ne, protože si myslím, že neumím moc dávat najevo takovýhle emoce. Takový to jako obejmout se s nima a říkat měl jsem tě rád pamatuj na mě, takže já bych se tomu radši vyhnul. Ani bych to neuměl napsat. Prostě bych se tomu vyhnul. Aby se prostě jednoho dne vrátili domů a zjistili (vyděšený tón): Tati! Co se to stalo! - A já jsem tam ležel na zemi. To mi přijde takový lepší.

Když o tom tak mluvíš, může se zdát, že až ti bude okolo 40, sepíšeš svoji poslední vůli, je to tak?

Tak to jo, ale ne takovou tu, kde budu říkat, jak jsem měl koho rád, prostě formálně rozdělění majetku, ale tak aby tam jakoby, nedovedl bych říkat takový ty emoce jako že vím, že umřu, to asi ne. Teďka asi ne prostě. Neumím to takhle říkat, jako abych za někým přišel když vím, že umírá a řekl mu "Měl jsem tě rád" nebo tak. To je takový těžký pro mě.

A kdyby to někdo řekl tobě? Dokázal bys takové emoce vůbec přijmout?

(Přemýšlí) Asi jo, ale....radši bych se tomu prostě takový nepříjemný tak to nezažít.

Bavili jsme se o přítomnosti tvých potomků u tvé smrti. Až budou umírat tvoji rodiče, chtěl bys u toho být, nebo bys chtěl, aby umřeli nečekaně ve spánku?

To je drsný téma. Nevím, no asi spíš prostě aby to přišlo až takovy bude na konci svýho života a bude mít všechno uzavřený a pak přišla nějaká poklidná smrt.

Poklidná smrt? Myslíš tím nějakou rychlou bez rozloučení, uplně nečekanou?

Tak nečekaná do jisté míry, nečekaná v tom, že prostě víme, že to jednou přijít může a potom to prostě někdy uhodí, aby to bylo v 60ti nebo tak.

Myslíš si, že je lepší umřít dřív než jeho životní partner, aby tvoji smrt zažil on, nebo umřít později a tu jeho smrt zažít? Nebo společně ruku v ruce?

Já bych radši umřel dřív.

...a způsobil tím bolest tomu druhému...?

Jsem sobec no. Nejlepší je asi samozřejmě zároveň, ale tak to se možná tak kromě nějakých nehod nestává.

Takže ty bys radši způsobil bolest druhému, než sobě?

No právě spolíhám na to, že ženy žijí dýl než muži, takže by mě ta holka přežila. Vybírám si mladší, budu žít o hodně dýl, to je právě dobrý.

SEBEVRAŽDA A EUTANAZIE

Bavili jsme se o tom, že se na smrt dá připravit. Jaký je tvůj názor na sebevraždu, ke které se uchylují jedinci, kteří jsou se smrtí smířeni?

Myslíš takovou tu jakože v tom stáří, když si dají eutanazii? Myslím, že je to jejich volba a že na to mají právo.

Tudíž bys eutanazii povolil?

Za hodně přísných podmínek jo.

Jaké podmínky by to byly - že to musí být staří lidé? Byla by tam nějaká věková hranice?

No musela by tam být nějaká ta beznaděj, bez možnosti vyléčení, tak v takovým případě bych prostě tu eutanazii povolil, pokud se shodnou na tom lékaři, že je to beznadějný, ten pacient, pokud je příčetnej a ta rodina. Tak potom bych to povolil.

Pokud by sám pacient eutanazii chtěl, ale nechtěla mu to dovolit rodina nebo lékaři, dovolil bys mu to, nebo bys ho nechal trpět?

Ne. Ne potom si musí udělat sebevraždu, na kterou má každý člověk jakoby právo, nebo možnost.

Někdy jsou podmínky v nemocnici takové, že ti lidé ani nemají možnost spáchat sebevraždu.

Tak ne, pokud to chce jenom člověk a ti doktoři řeknou, že je šance, aby se z toho dostal a ta rodina to nechce, tak... prostě je to drsný, ale...

Takže ty bys člověka nechal pár let trpět a eutanazii bys mu nedovolil?

No tak pokud se ti doktoři i ta rodina shodnou, že to zas takový trpění není, tak jo, protože někdy je ten člověk pod vlivem emocí nebo takové té deprese kdy si řekneš, že dál už to nemá cenu a ti lidi kolem tebe mají střízlivý úsudek a řekno si, že to ještě cenu má, tak jo.

A situace, kdy by to chtěli i lékaři, i pacient, ale rodina by byla proti?

Jako co, tak pokud jsou nějací takoví ti vyděděnci, tak jo, tak bych to proti jejich vůli udělal. Potom má člověk víc práva, než ti lidi kolem něj.

Takže i přes odpor rodiny bys pacientovi eutanazii dovolil? Nebál by ses následných soudních jednání, které by mohla vyvolat rodina nebožtíka?

Tak muselo by to být udělaný právě tak, že by to byli nějací právě děti, kteří se o toho člověka nestarají tak jako je to dneska.

A kdyby se o něho starali?

Tak potom bych to asi nedělal prostě.

Chceš tedy říct, že na rodině záleží život, nebo smrt toho nemocného? Na názorech pacienta a názorech odborníků dle tvých slov tedy nesejde? Záleží tedy na osobě blízké? Z tvé formulace to tak vyznělo.

Hmm, asi jo, protože třeba....to je jak u sebevrahů, taky se člověku brání proti jeho vůli v sebevraždě, když třeba chce skočit z baráku, takže prostě jo, záleží víc na okolí, protože ti mají čistší úsudek v tu chvíli.

A ty sám - byl bys schopný tento radikální krok zrealizovat, kdyby tě okolnosti donutily? Za předpokladu, že bys byl zdravý člověk, ale ve tvém životě by nastaly nějaké hrozné události. Skočil bys z mostu, nebo by sis spíš něco píchl?

Tak bych právě doufal, že by mi v tom zabránila buď ta rodina, nebo ty lidi kolem, protože samozřejmě bych třeba mohl chtít pod nějakým strašným návalem emocí to udělat, a potom právě spolíhám na to, že by mi v tom zabránili.

Když jsme byli u těch lékařů - kdo by tu eutanazii podával? Lékaři nemohou, jsou pod Hippokratovou přísahou, která je v přímém rozporu s eutanazii. Kdo by se toho ujal?

Tak oni by nemuseli ani nic píchat. Oni by prostě odpojili přístroje a to je potom podle mě v pořádku.

Ale jsou lidé, kteří nejsou na přístrojích a stejně trpí, tudíž by se eutanazie nemohla provést odpojením přístrojů. Píchá se injekce, nebo se podává koktelj z barbiturátů.

No dobře, ale to jsou lidi, kteří třeba už jsou na lécích nebo tak a prostě ty jim nepodat. Pokud je to tak, že někdo jenom trpí a nebere žádný léky ani přístroje tak ten má smůlu, ten nemůže na eutanazii.

Když jim pouze odebereš léky, budou trpět. Injekce je rychlá, bezbolestná smrt. Bez podání léků by trpěli.

Tak si tu injekci dá sám. Protože v tom případě ještě je tak relativně v pohodě pokud by neumřel bez nějakých přístrojů.

Myslíš, že by ti lidé byli schopní si sami injekci podat?

Tak pokud jsou rozhodnutí o té eutanazii, tak musijou, jinak prostě maj smůlu no, jako když chcou umřít, tak pro to musí něco udělat.

To je vše, děkuji za rozhovor.

Děkuji za rozhovor.

--- Konec druhé části rozhovoru.

Jejíma očima:

Pan V zodpověděl všechny dotazy, které leckdy vyvolávaly husí kůži a to nejen na zádech. Předem připravených dotazů byla asi čtvrtina, všechny další vznikly improvizovaně při odpovídání. Původně byla domluvena anonymita - žádné jméno, informace, ani fotografie. Později však ke všemu svolil. Úvodník, který je součástí první části rozhovoru, musel být schválen, stejně tak jako všechny zveřejněné otázky a odpovědi. Některé z nich byly mírně stylisticky upraveny, ale pouze tak, aby byla zachována autenticita. Při přípravě rozhovoru jsem ani nepočítala s natolik otevřenými odpovědmi, které mi byly poskytnuty. Celkový čas strávený na rozhovoru od přípravy, až po jeho vydání, je zhruba 6 hodin.

Jak na vás rozhovor působil? Ztotožňujete se s uvedenými odpověďmi, nebo jsou Vaše názory diametrálně odlišné? Dokázali byste na uvedené dotazy bez váhání odpověděť? Diskutujte v komentářích pod článkem, můžete pokládat doplňující dotazy zpovídanému, který bude Vaše komentáře sledovat.

^{zdroje obrázků: http://deardominique.deviantart.com/art/Abandoned-Wheelchair-113940209?q=boost%3Apopular%20wheelchair&qo=34}

^{http://lars92.deviantart.com/art/deathbed-124477670?q=boost%3Apopular%20deathbed&qo=0}

Děti číslo Nula

Sun, 18 Sep 2011 18:45:56 +0200

Nač výchovu, city, kontakt a soukromí?

Nic svým dětem nedáme - jsme lakomí!

Žádáme lásku, něhu, pochopení a objetí vřelé!

S tím na nás nechoď, na to máš snad přátele!

Ukázat životní cestu a dodat rodinné zázemí?

Snad u jiných, zde nepřátelské je území.

Mami, tati, smím vám tak ještě říkat?

Ty zbytečná Nulo, klaň se a začni vykat!

Nikdy nás neobejmete se slovy "máme vás rádi"?

Radši roňte slzy bolu, vy nechtění smradi!

Potřebujeme Vás, neotáčejte se zády!

Šoupejte nohama a děkujte, že neumíráte hlady!

Nebuďte k nám hrubí, to chceme až příliš?

Trapte se zajíkejte bolem, chcem vidět jak kvílíš!

Nemáte důvod takhle na náš řvát!

Ty malej harante, ty se náš máš bát!

Proč, když jste jste táta s mámou?

Někdy, šmejde, oslovení klamou!

Kdybych si život vzala, bylo by mi líp!

Tak si ho vem, aspoň budeme mít klid!

Nemáme vás rádi, vy nechtěné Nuly!

Omlouváme se, už do sebe klepem kůly!

Ulehčíme vám tím vaše budoucí bytí!

Kéž už byste byli do země zarytí!

Tady máte kladivo, už včera pozdě bylo!

Ani litry svěcené vody vaše hříchy by nesmylo!

^{zdroj obrázku: http://astrozombbie.deviantart.com/art/Family-34495127?q=boost%3Apopular%20family&qo=291}

ŽivotaMor

Sat, 17 Sep 2011 20:10:40 +0200

Každé slovo bodá jak správně mířená střela

z těla místo krve valí se trýzeň

hierarchie nedobytná jak vězeňská cela

kdy pro útrapnou smrt hrob mi bude zřízen?

Místo zdí jen z faleše a nenávisti práhy

základy jsou zpečetěny bolestí

stanou se ovečky pána vlka vrahy?

nebo zuby šelmy pošlou ovce na scestí?

Psychické násilí plní jeho mysl

živí se z ostatních sáním štěstí

postavit se mu nemá smysl

na řadu přišel by úděr pěstí.

Ronění slz poddaných dodává mu sílu

bolest a útrapy lechtají mu ego

nemůžu dál žít ve svém života stínu

spáchat sebevraždu by to chtělo.

Pomoc se vyžaduje - ostatní zrak klopí

ovce dýchat se zarytým zubem v krku nemůže

naděje na záchranu? - Na řadě je už jen kopí

to vše kvůli dávnému početí tyranského muže.

Kdo nezažije - nepochopí

^{zdroje obrázků: http://zulayawolf.deviantart.com/art/Suffering-194234484?q=boost%3Apopular%20suffering&qo=42}

^{http://mmelinda.deviantart.com/art/quot-Your-Suffering-is-Real-quot-103495767?q=boost%3Apopular%20suffering&qo=5}

Pan V:"Nechtěl bych vidět, jak někdo umírá" (1/2)

Wed, 14 Sep 2011 16:04:26 +0200

Narodil se roku 1988. Vystudoval Gymnázium ve Šlapanicích, nyní studuje bankovnictví na ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity a pracuje v auditorské firmě Ernst & Young. Sám sebe označuje za ateistu, jeho politickou vírou je liberální konzervatismus. V televizi sleduje 168 hodin a posluchá Český rozhlas 1 Radiožurnál.

Ve svém volném čase se aktivně nezabývá žádným tématem, které je v rozhovoru probíráno. Otázky mu dopředy nebyly známy. Je velmi otevřený a tudíž se jedná o dobrovolné odpovědi odsouhlasené ke zveřejnění. (Fotografie vznikla pro účely rozhovoru)

V první části rozhovoru Pan V bude odpovídat na otázky: Sledoval bys veřejnou popravu? Jsi pro zavedení trestu smrti? Nebojíš se pohřbení zaživa? Daroval bys svoje orgány? Čeho se na smrti bojíš? - To vše a ještě více v rozhovoru o kontroverzních tématech bez obalu!

OSUD A POSMRTNÝ ŽIVOT

Začneme zlehka - věříš na osud a posmrtný život?

Tak na osud trochu jo, ale na posmrtný život moc ne.

Co si myslíš, že se stane po smrti, když nevěříš na posmrtný život?

Moc to neřěším, ale určitě si nemyslím, že po té smrti bude nějaký život ještě. Prostě konec. Nic se nebude dít.

Tys nad tím nikdy neuvažoval? Nikdy jsi neuvažoval o smrti?

Ale uvažoval, hodně, ale...

...Na nic jsi nepřišel?

Přišel, ale jsem si jistej, že potom není žádný život, nedovedu si to nějak představit, že by někde bylo nějaký nebe nebo nějaký druhý svět.

Nebojíš se tedy, že se dostaneš do pekla?

To se vůbec nebojím.... Bojím se smrti, ale nebojím se toho, že bych byl v pekle.

Čeho přesně se na smrti bojíš?

Toho, že přijde moc brzo, že si předtím třeba kvůli ní něco nestihnu nebo tak.

Co všechno bys chtěl před smrtí stihnout?

No, tak kdybych třeba umřel dneska, tak by mě to fakt na*ralo třeba. Jako samozřejmě, že chci umřít někdy okolo 80 nebo tak, ale chci ještě to mládí si trochu prožít a tak.

Takže si myslíš, že umřeš, a pak nebude naprosto nic? Že to bude například jako když usneš v noci?

No, to si myslím, že....že prostě bude konec. Že nebudu nic cítit potom, žádný převtělení - nic takovýho.

Takže myslíš, že když člověk umře, už se nikdy nenarodí? Nikdy se ti žádné místo nezdálo povědomé, jako by jsi v něm už byl, i když jsi věděl, že tam jsi poprvé?

Ne, to já vůbec nevěřím na nic takovýho.

POHŘEB A POHŘBÍVÁNÍ

Chtěl by ses nechat zpopelnit, nebo bys chtěl být pochován do hrobu?

Nad tím jsem nepřemýšlel (smích), ale já myslím, že v dnešní době se většinou dělá už takový to zpopělnění, že to do hrobu je hrozně drahý...takže asi zpopelnit. Urna je levňoučká.

Dá se tedy říct, že chceš i po smrti myslet na svou rodinu a finančně ji nezatěžovat klasickým hrobem?

Tak bůhví, co bude, ale asi jo. Jako hlavně si taky myslím, že kdo by se o to potom staral (smích).

Myslíš si, že budeš mít děti, které se o tebe nebudou starat?

Tak to právě záleží, kdy umřu. Kdybych umřel teďka, tak samozřejmě, že rodiče by rodiče udělali pěknej pohřeb (smích). Néé....chtěl bych se nechat zpopelnit. Já teda jsem naštěstí ještě na moc pohřbech nebyl, ale jako chtěl bych se nechat zpopelnit asi. Myslím, že je to u nás v rodině i tradice nakonec, jako nevím o nikom, kdo by měl hrob v rakvi s celým tělem.

A nebojíš se, že lékaři špatně diagnostikují smrt a zpopelní tě zaživa? Z minulosti jsou takové případy známy.

Ále, myslím, že to je to poslední, co bych řešil. To je tak rozhodně malá šance, že bych umřel a ještě by si mě spletli, že jsem mrtvý a nejsem. Toho se fakt nebojím.

Dá se tedy říct, že jsi smířený s tím, že tě jednoho dne zpopelní?

Víš co, tím že by mě dávali do té rakve, tam je šance třeba že bych byl ještě živý a oni by mě tam zaklapli, ale tím, že budu zpopelněnej, tak mám jistotu, že minimálně při tom spalování uhořím (smích).

Ale bude tě to bolet.

No ale nebudu v rakvi jak blbec někde ležet, ještě zakopanej pod zemí.

Chtěl bys mít urnu na hřbitově, nebo bys chtěl být někde rozprášený?

To je ale pěkný téma v sobotu odpoledne. No právě, že moji prarodiče teďka hodně furt mluví o smrti že jo, taková řeči depresivní, a tak ti říkají, že by chtěli být na louce, protože právě mají strach, že by se o ně nikdo nestaral potom. Jako o ten hrob myslím, že by za nima nikdo nechodil ani to umývat a takový ty věci (smích).

Takže ty jsi ve vztahu ke své smrti praktik (rozprášit, aby se nikdo nemusel starat) a šetřílek (spálení a urna je levnější než klasický hrob s rakví)?

Ne šetřílek, ale...nevím, jestli bych se chtěl nechat rozprášit, asi bych chtěl normálně klasiku prostě.

Aby se o to někdo staral, aby si děti ubírali svýho volnýho času. (ironie)

Přesně, aby si řekli: Tohle byl náš táta, který nás vychovával, nechal nám pěkný peníze, tři maminky, tak ...

Chtěl bys honosnou urnu, které by si lidé všímali, nebo obyčejnou urnu u urnovýho hřbitova?

Asi jo. Já bych chtěl normálně obyčejnou. Tento rozhovor lze v případě mé smrti použít jako závěť. Jo, přeju si to takhle. A taky si myslím, že by se klidně mohly po mé smrti nějaké orgány využít na dobročinný účely, takový to předání.

Takže by jsi své orgány daroval?

Jako jo, pokud by to nebylo nějaký devastující, tak si myslím, že jo, to bych klidně věnoval - myslím, že je to pěkný.

A nemyslíš si, že by se potom část tvého já přenesla do člověka, kterému by byly orgány darovány? Je totiž známo několik případů, kdy se příjemce po darování srdce začal v určitých věcech podobat svému zemřelému dárci.

No právě na tohle já moc nevěřím. Kromě spermií si myslím, že se nemůže nic přenést takhle. Ani srdce, možná mozek, ale to nejde že jo, tak myslím si, že u srdce to určitě nebude.

TREST SMRTI

Jsi pro zavedení trestu smrti?

Ne, nejsem.

Nezastáváš tedy názor, že je to jeden z nejvyšších trestů?

Je to jeden z nejvyšších trestů, ale ne ten, který by se měl uplatňovat.

Když někdo zabije stovky lidí, ty bys mu nedal trest smrti? Ani těm nejhorším zločincům?

Ne, ale nedal bych mu samozřejmě žádný vězení s telkou a tak, ale nějaký vězení tvrdý, kde by musel pracovat.

Jak podle tebe vypadá tvrdé vězení pro ty nejhorší vězně?

Tak asi nějakou samotku, kde by měli jen jídlo, místo na vykonání základních potřeb, aby museli vytvořit nějakou práci nebo pokání, nebo něco takového.

Jak přesně to pokání specifikuješ?

(přemýšlí) No tak.... Bývají takový ty tresty, ty kterým teda moc nevěřím, že když toho člověka potom vezmou na rozhovor s těma pozůstalýma nebo tak, že prostě pozná z toho to utrpení.

Ty si myslíš, že když se člověk, který zabije stovky lidí, setká s pozůstalými, bude cítit utrpení za jejich smutek?

Ne, tak to ne. Ale nemusí být zabitý. Musí být na té samotce, musí tam být, makat, mít tvrdé podmínky - žádné slitování. Ale nezabíjet.

Nechal bys ho tam až do konce života?

Myslím, že to je dokonce možná i tvrdší trest, než tak smrt.

Myslíš, že když člověk trpí, je to horší, než když umře?

Stoprocentně. A hlavně u toho trestu smrti je vždycky ta obava z toho nesprávného odsouzení, vždycky se může objevit po pár letech, že to byl omyl a ten trest smrti je nevratný. Takže proto bych ho zrušil.

Když nejsi pro trest smrti, jsi pro fyzické násilí, kterým by byli vězni trestání? Nebo bys je jen nechal zavřené na samotce?

Ono je to těžké. Takový ten selský rozum mi říká, že když někoho třeba znásilní nebo mučí, tak že by měl dostat taky pořádně napráskat do pr*ele (smích). Prostě dostat něco takového, aby si to pořádně vytrpěl, ale to asi v praxi nemůže nikdy fungovat, protože by nešlo určitě co bude za co, jako nějaký oko za oko, to si myslím, že ne. Takže bohužel prostě, v demokracii to musí být tak, že tam nějakej takovej trest humánní.

Kdybys měl možnost změnit to, změnil bys to? Dal bys oko za oko?

Nevím. (přemýšlí) Asi ne. Asi bych to nechal tady u těchto menších trestů, ale určitě bych zpřísnil ty podmínky pro to vězení a tak. Žádný takový ty televizky a ranní pingpong a tak.

Říkal jsi, že pro trest smrti nejsi - ani pro elektrické křeslo, ani například pro veřejnou popravu. Ale kdyby přece jenom byla veřejná poprava, díval by ses?

Asi ne. Já jako ... tam už ani není co vidět v dnešní době jsou to takové ty injekce, kdy vlastně ten člověk během chvilky umře nebo křeslo - tak to by mi nedělalo žádné potěšení, to bych ani nechtěl vidět.

I kdyby se jednalo o gilotinu na náměstí?

Ještě jsem žádného mrtvého neviděl, takže bych ani nechtěl vidět.

Nikdy jsi v žádném filmě neviděl, jak někdo umírá?

Ale jo, tak to viděl, ale to je film, tam si to natočí a žijí dál, ale nechtěl bych to vidět tu smrt.

Některé filmy jsou natočeny podle skutečné události a přestože se jedná pouze o rekonstrukci událostí z minulosti, tak víš, že tímto způsobem opravdu někdo umřel, víš, že se to opravdu stalo. A vidíš to. V některých filmech jsou dokonce použity pravé záběry.

No to vidím, ale to je takové prostě jenom ... to už se něco stalo jednou a tím, že natočili ten film už nikomu neublíží. Zatímco když se doopravdy umírá, tak to přecejenom je nějaké utrpení pro toho člověka nebo pro jeho blízké.

Nemohl bys za to, že ho zabijí. Byl bys pouze přihlížejícím z davu.

Jo ale stejně by se mi to hnusilo. Nehtěl bych to vidět, jak někdo umírá. Protože to je strašný.

V minulosti to bylo bráno jako honosná zábava, sešel se i ten nejprostší lid a dívali se na veřejné popravy, nebo gladiátorské hry. Svým způsobem se tím vybili, dostali emoce ven z těla. V dnešní době je tu do jisté míry nahrazeno různými počítačovými hrami, hororovými filmy...Jak ty ze sebe dostáváš emoce?

(smích) No tak to je právě podle mě i takový důkaz té dnešní společnosti, že je taková vyspělejší. Že už to není o tom, že se vyžíváme v gladiátorských hrách, ale v těch mnohem humánnějších počítačových hrách, což třeba dnešní důchodci moc nechápou, ale podle mě je to právě mnohem lepší a přístupnější.

Přesto je rok od roku více násilí (pozn.:dle statistik policie).

Podle mě nění. Právě proto, že dřív třeba byli popravy veřejný, gladiátorský souboje a dneska jednou za dva roky někdo prostě udělá nějakej útok nebo něco, což je samozřejmě strašný, ale je toho minimum. Naopak dřív bylo právěže běžný podle mně nějaký veřejný násilí a takhle.

Kdyby přece jenom na televizní stanici byl vysílán přímý přenos z náměstí, jak tam někoho zabíjejí, tak by ses nedíval?

To bych šel klidně ají demonstrovat proti tomu.

Jaký názor bys měl na lidi, kteří by se na to dívali? Odstrašovali by tě? Odsoudil bys je?

Spíš to jsou takový typičtí diváci Novy, kteří prostě na to hledijou, kteří...Tak chápu, že lidi touží po senzaci, ale ... Já třeba taky, ale ne po takovéhle. To by mi nedělalo žádnou radost dívat se na to, jak někdo umírá. I kdyby to byl nějaký zločinec.

POHŘBENÍ ZAŽIVA A DŮVĚRA V DRUHÉ

Na začátku jsme se bavili o pohřbívání a o špatné diagnostice toho, že pacient zemřel. Dokážeš si představit, že bys byl zaživa pohřben?

Jako že bych potom už umřel, že by to nebylo na chvíli nebo tak?

Můžeš to rozebrat z toho úhlu, že by tě potom vysvobodili, a nebo že bys v té rakvi umřel?

Tak kdyby mě vysvobodili, tak bych to třeba například na chvíli mohl zkusit, bylo by mi to asi nepřijemný. V tý chvíli bych se třeba bál, že to bude blbej fór a nechaj mě tam. Takže bych tomu musel hlavně věřit tomu člověkovi, ale ..

A máš kolem sebe takové lidi, kterým můžeš věřit a svěřil bys jim do ruky svoji smrt?

To právě... tak u takhle vážné věci jako věřit...věřil bych, že by mi to kámoši neprovedli (smích) jo, ale u nějakých míň důležitých věcí právě nevím, jeslli může takhle věřit kámošům. Asi rodině, ale jinak si myslím, že jinak nikomu moc ne.

Takže v těch nejdůležitějších záležitostech věříš pouze rodině, nikomu jinému?

Tak v takhle extrémních věcech, jako že by mě někdo ze srandy zabil, tak to věřím, ají třeba tobě, že bys to jako neudělala (smích), protože to je fakt blbej fór (smích) ale kdyby to bylo něco třeba míň drsnýho, tak to lidem moc nevěřím.

Myslíš, že dokážeš věřit své životní partnerce, když zatím dokážeš věřit jen rodině, přesto, že se jedná jen o takové "drobnosti"?

Z toho mám právě největší strach, že nedokážu věřit nikomu a třeba ani nebudu moct...nevím, doufám, že třeba budu moct věřit té partnerce, ale spíš mám strach, že mě třeba jednou zklame a potom už jí věřit nebudu. Třeba že jí nevěřím oprávněně. To já ji můžu nevěřit jak chcu, ale jde o to třeba, že si budu říkat že je to jenom moje nějaká ta nedůvěra a pak zjistím, že to byla pravda, tak...nevím, nevím jak bych se zachoval. Rozvést se není jenom tak, když s ní budu třeba 20 let.

--- Konec první části rozhovoru. Ve druhé části se budeme věnovat umělému udržování člověka při životě, eutanazii, smíření se se smrtí, duchovnu a sebevraždě. Celý rozhovor bude zhodnocen a doplněn o pocity zpovídaného.

zdroje obrázků: http://xf-ader.deviantart.com/art/Destiny-47554322?q=boost%3Apopular%20destiny&qo=153

http://browse.deviantart.com/?qh=&section=&q=prison#/d27lsxb

http://browse.deviantart.com/?q=grave&order=9&offset=96#/d1cljbc

http://00angelicdevil00.deviantart.com/art/The-Guillotine-90659561?q=boost%3Apopular%20guillotine&qo=98

Blogerka zapíná mozek

Sat, 13 Aug 2011 01:02:58 +0200

...aneb jak jsem jsem dostala šanci stát se redaktorkou studentského magazínu.

"Baví tě psaní? Pokud ano, můžeš se stát členem našeho týmu." zněl inzerát na stránce www.zapnimozek.cz, kam mě odkázal vyhledávač při dotazu na volná místa pro začínající redaktory. Přestože nestuduji žurnalistiku (a rozhodnutí přijímací komise stále po nocích oplakávám), zkusila jsem bez většího očekávání na inzerát odpovědět. Nečekala jsem, že odpověď skutečně dostanu a ani ve snu by mě nenapadlo, že bude kladná! Hlavní redaktorka mě přijala do svého týmu a po pár dnech jsem "vyrazila s článkem na trh". Nechtěla jsem prvním článkem riskovat, proto jsem zvolila napsat report z festivalu, na kterém se dle mého nedá nic zkazit.

To, že nechci psát podle zavedených norem, které jsou pro jednotlivé slohové útvary typické a snažím se do zavedených slovní spojení vnést alespoň trochu svěžího vánku netřeba zdůrazňovat. Chtěla jsem vše pojmout tak trochu netradičně a hlavně ukázat, že i report může být zajímavý a má čtenářům co nabídnout.

V první řadě jsem načetla "klasické" reporty z různých hudebních akcí - moc se nelišily. Většinou zaznamenávaly průběh, počet návštěvníků, počasí a vystupující kapely. Poté jsem se vrhla na sepsání mé prvotiny, která měla být uveřejněna na výše zmiňovaném studentském serveru. S odhodláním napsat kvalitní (avšak stále amatérský) článek, který by zahycoval realitu, ale zároveň čtenářům nabídl "něco víc" jsem usedla za LCD obrazovku. I když jsem při psaní občas hledala ta správná slova, myšlenek bylo dostatečně. Snažila jsem se vyběhnout ze zaběhlých kolejí a všechno pojmout trochu netradičním způsobem, proto jsem každou kapelu okomentovala slovy, které jsem vyřkla doma na dotaz jaký festival byl. Přesto jsem se snažila zachovat neutrální pohled a neutrálně ohodnotit ty, kteří svou hudbou nebyli mému srdci nejblíže.

Článek je k dispozici zde.

Zanedlouho po odeslání ke schválení prošel rukou korektorky a byl vydán. Za pár dní jsem odkaz na článek našla na oficiální facebookové stránce Hradologie. V tu chvíli předem mnou stála už jen jedna otázka - O čem bude článek číslo dvě? Momentálně jsem šťastná. Nakoplo mě to k dalšímu samostudiu tajů žurnalistiky. I když se nejedná o server, který by byl všem známý a měl návštěvnost v řádu statisíců, je to možnost rozvíjet se, zlepšovat se a konzultovat články s odborníky. A kdo ví, zda nebude jen odrazovým můstkem k dalším úspěchům. :)

A proto se Vás chci zeptat, milí blogeři, zda svá slova věnujete pouze blogu, nebo přispíváte i na další servery? A pokud ne, nemáte ambice "dotáhnout to někam výš", i když po malých krůčcích? A myslíte si, že i bez vzdělání v oboru lze prorazit?

Mějte se krásně, či ještě lépe, umíte-li to. I.

^{zdroje obrázků: http://xhxixdxdxexnx.deviantart.com/art/Writing-46531578?q=boost%3Apopular%20writing&qo=24 a http://janelvalle.deviantart.com/art/Meden-ish-SUCCESS-161448041?q=boost%3Apopular%20success&qo=107}

Ti, jenž mají co říci

Sat, 23 Jul 2011 17:40:56 +0200

Milí lidé,

nová rubrika Rozhovory, která s vydáním tohoto článku poprvé spatří světlo internetových sítí a pomocné HTML bude jakýmsi oknem do duše těch z nás, jenž mají co říci. Budu spolupracovat s obyčejnými lidmi (tím, prosím, rozumějte, že se nejedná o celebrity pohybující se ve světě showbusinessu), které vyzpovídám v rámci kontroverzních témat. Eutanázie, trest doživotí, elektrické křeslo, posmrtný život, fyzické tresty, drogy, sebevražda, veřejná poprava - názory dotazovaných se pokusím vměstnat do pár odstavců a zajímavě položenými dotazy je utvrdit, nebo naopak zlomit v jejich vnitřním přesvědčení. Do jisté míry se může jednat i o cestu k sebepoznání a vnuknutí nových témat k přemýšlení, neboť žádný dotaz nebude tabu.

Plán rozjet tento nový projekt se zrodil v mé hlavě téměř náhodou, notnou dávkou náhody však dodala hodina češtiny na střední škole, kde jsem nechtěně spolužákům předvedla Sokratovský rozhovor - o umu vést ho jsem do té doby netušila. Ráda bych vám prostřednictvím těchto stránek nabídla zajímavé otázky a následné poutavé, naprosto otevřené odpovědi lidí mezi námi. Troufám si odhadovat, že srovnání vašich odpovědí s těmi, které sem vměstnám do pár odstavců, může být zajímavá a neotřelá forma budování vlastních názorů.

Žádám vás proto o spekulace, připomínky, kritiku, souhlasný či opačný postoj k dané věci, prostě cokoliv, co vás po přečtení napadane. Vše můžete vepsat do komentáře pod každým rozhovorem, nemáte-li z napsání vlastního názoru hroší kůži.

Lidé, kteří se nechali vyzpovídat souhlasili se všemi náležitostmi - uveřejněním i anonymitou. Rozhovory probíhají mluvenou formou, z očí do očí. Jsou nahrávány na diktafon a následně přepsány a poslány respondentovi ke schválení.

Doufám, že nová rubrika bude svým obsahem zajímavá, poutavá a vzbudí emoce, neboť i kdyby dokázala jen to, splnila by můj cíl. Tolik k počáteční vatě.

Mějte se tak, jak nejlépe umíte.

^{zdroj obrázku: http://tuncaycetin.deviantart.com/art/In-Two-Minds-148098288?q=boost%3Apopular%20two%20people%20sitting&qo=0} ^{http://citizen17.deviantart.com/art/Rec-168838099?q=boost%3Apopular%20rec&qo=490}

"Spřátelování"? -Nevedu!

Thu, 21 Jul 2011 16:26:08 +0200

"Spřátelíme se a budeme kamarádi? ANO-NE, zakroužkuj."

Milí lidé,

poněvadž se v necenzurované(!) diskuzi pod články, která je nazývána komentáře, hromadí žádosti o spřátelování(?), cítím potřebu hromadně se vyjádřit. Ze všeho nejdříve bych chtěla poděkovat těm, kteří mi tuto možnost nabídli - Děkuji, leč s Díkem musím odmítnout. Ne, že by váš blog nebyl hoden vystavovat se na obdiv v Oblíbených odkazech, ale nejsem zastánce typického SpřáteLovení, které si klade za cíl pravidelně navštěvovat tyto blogy a PoVínně přispívat pár slovy, písmeny, někdy jen i pár znaky pod nové články.

Pokud mě váš blog zaujme, ráda ho k návštěvě nabídnu i ostatním a naservíruji jim ho až pod ...hlavní menu :) Pravidelně mažu blogové odpadlíky, kteří po sobě zanechali jen černou stránku a současně přidávám nováčky, které moje oko spatřilo poprvé, přestože na blogové scéně září už nějaký ten čas. Shruto a okurzívováno - Klasiku v podobě spřáteLovení nevedu, nevedla jsem a nikdy vést nebudu. Zajímavé blogy si vyberu sama, po jejich souhlasu je přidám - a to nehledě na to, zda si mě přidají taky.

Nestojím o komentáře psané z donucení s pocitem, že musí být stejným, ne-li větším počtem vráceny. Nestojím o návštěvu těch, kteří nestojí o přečtení článků. Stojím o propagování blogů, které mají sMysl, jsou autorské a zajímavé - a to i kdyby tato pomocná html nabízená blogem, která je v poslední době často nazývána odpadem internetu, sloužila spíše jako místo sdružující lidé s dobrým srdcem a odkazy, než jako místo pro zveřejňování mých slov.

Čest těm, kteří nespřátelují.

Trpělivost těm, kteří spřátelují.

Smysluplné komentáře všem.

_{zdroj obrázku: http://dollardoodles.deviantart.com/art/Friendship-87504057?q=boost%3Apopular%20friendship&qo=15 http://blazeingstar.deviantart.com/art/Check-Yes-Juliet-162303132?q=boost%3Apopular%20yes%20or%20no&qo=93}

Jed? nou!

Tue, 14 Jun 2011 20:03:15 +0200

Kdybych byla Emo - podřežu si žíly,

šutrák z aorty by spad,

rozhodopádně dochází mi síly,

nebýt ženou tak brečím snad.

Lopez i Jonesové proslaveny zadkem,

být kopií není nic originálního.

Vejít v známost otráveným těla ostatkem?

Či živým přenosem zjevení umírajícího?

A tak se vytratila chuť do života,

infarkt myokardu byl by řešením.

Začátek konce, přede mnou temnota,

ze spárů srdcí z oceli se vyčlením.

Produkty chemie krmím své tělo,

pouze na pin-kód pokusy jsou tři.

Dle předpisu jen 10mg vzít se mělo,

po první dávce končí mé života dny.

Jak Julie bez Romea.

...

Nechť afektu je smrt přiřčena!

Jak daleko může zajít nenávist pociťovaná k jinému člověku? A kam až ho může zahnat? Jaké myšlenky mu může vnuknout? A kde se hledá vysvobození? V čem? Je právě konec vysvobozením nebo zbabělstvím?

^{Zdroj obrázku:} ^{http://intensephotography.deviantart.com/art/Poison-145418019?q=boost%3Apopular%20poison%20pill&qo=51} ^{http://kaejen96.deviantart.com/art/Poison-212408782?q=boost%3Apopular%20poison%20pill&qo=3}

Dno za dnem

Mon, 09 May 2011 13:57:35 +0200

Náruč otevřená - leč srdce zavřené,

má mysl je těžká jak z kamene,

zkoušíte mít život beze mě.

Život za skleněnou stěnou,

udělal z vás schránku němou,

včil snažíte se vykoupit měnou.

Copak žít neznamená tisíckrát zhynout?

Copak s rodinou nemá život splynout?

Copak pod tíhou štěstí nemá srdce kynout?

Máte vlastní zájmy a vlastní svět,

nedají se na vás ódy pět,

narození své vzala bych zpět.

Své rodiče má mít potomek jako vzor.

Vyjadřovat lásku? Vám lze jen vzdor.

Bolavost a rozervanost šíříte jak mor.

Plni nenávisti, sobeckosti, strachu ze samoty,

žijete obklopeni dětmi osamělé životy.

Nikdy nezměníte v srdci pocit prázdnoty.

Ubíjená představou dalším soužitím,

snad i uschlého klasu se zachytím,

jen když volnost bez vás pocítím...

zdroj obrázku: http://pejterek.deviantart.com/art/Family-78334083?q=boost%3Apopular%20family&qo=72

Prokletý básník

Sun, 27 Feb 2011 18:37:25 +0100

Snůška slov jež navzájem rýmy tvoří

sužuje výklad, čtenářův mozek moří,

zdánlivě duchaplné verše o dnech života

píše skrze končetiny mozková porucha.

Pohlcuje myšlenky, pocity, touhy a vjemy,

jenž otroku doby byly polibkem múzy vloženy.

Ikona slasti skomírá ruku v ruce se zubem času,

iluze prozření vyhasíná a mění života trasu.

Hlubší význam v skupině slov mnozí vidí,

leč pouze po líbezných slovech básník se pídí.

Krví psáno, životem zhýralým tvrzeno,

prokletého básníka, jenž psaní naživu drželo.

Kulisy připravit - umění nutné.

Přijato čtenářem? - Jak smutné...

Používáme vlastní mozek, nebo plujeme s proudem jako mrtvé ryby?

Přijímáme bezmyšlenkovitě vše, co je nám servírováno?

Vidíme v něčem hlubší smysl jenom proto, že ho tam chceme vidět?

zdroj obrázku: http://lietingadiena.deviantart.com/art/The-Mask-68584014?q=boost:popular%20mask&qo=312

http://hengki24.deviantart.com/art/Balinese-Mask-104099250?q=boost:popular%20mask&qo=157

Slova? V dnešní době přepych!

Sun, 27 Feb 2011 00:08:03 +0100

Milí lidé,

přestože se nejedná o úkaz několika posledních dnů, týdnů či měsíců, ba naopak má dlouhotrvající ráz, cítím jakési vnitřní nutkání promluvit alespoň skrze blog, tedy psanou formou, ke všemu, co k tomu náleží. Toliko k nezáživnému, leč nutnému úvodu, kterého si postřeh žádá.

Troufám si říci, že jen menšina z Vás - snad ta, jenž se nenechá volně unášet pokušením o návštěvy dosud nenavštívených stránek - nezažila okamžik, kdy se Vašim očím naskytl pohled na upravené fotografie mladých slečen, proložené všeobecně známými citáty o přátelství, které si vzájemným dotekem úst, který, troufám si říci, není spontánní, dokazují, co jedna pro druhou znamenají. Do oka bijícím prvkem těchto poslepovaných obrázků je pokus o vytvoření co nejpalčivějšího rámečku, jež má dotvářet celkový vizuální efekt. Pro ukázky takovýchto photoshopových výsledků netřeba chodit daleko, stačí podívat se na blogový deníček zhruba každé páté slečny nebo seznamovací servery. Tímto nemám v zájmu kritizovat žádné deníčky vydané Internetovi, tím jest podpořen fakt, že neuvádím přímé odkazy.

Inu, výroba takových obrázkografií stala se velmi populární. Lišícím se znakem jsou jim jen různé tváře a různorodé barevné sladění kudrlinek zastupujících písmo. Opravdu jsou slova "mtr má best fiend" horoucným vyjádřením dlouholetého pevného kamarádského vztahu? Je snad požadovaným důkazem přátelství věnování několika minut úpravě společné nastokrát focené fotky, zakončené slovy "Kamarádky 4ever"? Pokud tomu tak je, dnem dnešním ztrácím veškeré zbylé iluze o nezkaženosti mladých slečen, které vydaly své dětsví, mládí a dospívání, tedy ty nejkrásnější a zdánlivě nejrozmanitější etapy života Internetovi.

Nutno podotknouti, že se nepovažuji za člověka, který má dospívání za sebou, neb "-cetkovský" věk mně dohnal teprve nedávno. Přesto však jsem stihla zažít doby bez pomocné html, kterou nám počítače podbízivě servírují na dennodením meny. Degenerace internetovými fóry na základě používání více teček než písmen a používání zkratek do zpráv Esemesových je jen krátký výčet toho, jenž s otevřenou náručí nutí nás vzdávat se užívání češtiny v takové podobě, ve které je záhodno. Ruku na aortu - rozumíte všem inovátorským pseudovýrazům, které dnešní mládež s oblibou vyslovuje?

V mém případě nutno zatlačit slzu, která dere se na povrch při pomyšlení, že dnešní doba svádí a ve své podstatě i vyžaduje stále více písemné komunikace skrze počítače na úkor mluveného slova. Je chválihodné, že dnešní děti umí napsat zprávu Emailovu s hlavou a patou, oslovením a ukončením, rozloučením a úvodem. Leč problémy v komunikaci "naživo" mají. Kolikrát nedokáží vyjádřit to, co chtějí, mají zábrany při projevu před větším počtem lidí, zadrhávají se v povídání, nedokáží odpovědět celou větou, méně frekventovaná slova jim nic neříkají. Kam současná čeština spěje? Je opravdu správné, že se na školách klade větší důraz na psanou formu a ústní je odhrnuta do pozadí? Jsou Slova v dnešní době opravdu přepychem? Pokud se přikláníte k souhlasu - proč s tím nic neděláme?

"Na začátku přišlo slovo. Hned po něm přišlo nedorozumění." - R.K.Sprenger

_{Zdroje obrázku: http://ninjolito.deviantart.com/art/mouth-2-68741576?q=boost:popular%20mouth&qo=51}

_{http://browse.deviantart.com/?q=write&order=9&offset=24&offset=24#/d2v2p6k}

Myšlenkový tok

Fri, 11 Feb 2011 20:37:51 +0100

Bylo by troufalé nazývat níže uvedené myšlenky pramenící ze životních zkušeností jako moudra, poněvadž se nepovažuji za člověka hodného takových soudů. Proto jej, prosím, berte pouze tak, jak sami uznáte za vhodné.

* Kdyby oči byly oknem do duše, tolik duhovek by zčernalo...

* Někdy je lepší se neptat, aby se člověk nedozvěděl to, co vědět ve skutečnosti nechtěl.

* Když vám někdo vezme úsměv z rtů, je to smutné; když to ale někdo dělá pravidelně a neuvědomuje si to, je to ještě smutnější.

* Někdy je těžké udělat i zdánlivě lehkou věc.

* Říká se, že dvakrát do jedné řeky nevstoupíš. A je smutné, když do ní někdo vchází opakovaně, protože nemá, kam jinam by vstoupil

* Člověk se nezmění kvůli druhým, změní se, až to bude chtít opravdu sám.

* Život je hledání bez našeptávače.

* Nebýt Internetu a komunikačních technologií obecně, bylo by o tolik méně naštvání z nesprávného vyznění textu...

* Vánoce jsou svátky klidu vykoupeného stresem, předstírané lásky a jednodenního míru.

* První dojem není vždycky tím správným, ale nelehko se mění jeho znění.

zdroj obrázku: http://boogaloo-design.deviantart.com/art/Bright-Idea-100277909?q=boost:popular%20idea&qo=10

Epitafy

Sun, 16 Jan 2011 21:06:33 +0100

Poprvé z jiného soudku, ne však zcela odlišného, neboť jablko nepadá daleko od stromu, přestože jeho dužina není zcela vyzrálá. Inu, dnem dnešním pokouším se o nový krátký text, který nazýván je epitafem. Téměř z ničeho nic vznikly díky tužce v ruce jakési chabé rýmující se rádobyepitafy, které vám prezentuji.

Víko rakve přivřete a do země spusťte,

s kyticí na hrudi do ráje mě vpusťte.

Z očí zkápne kapka slzy,

opustil jsem vás moc brzy.

Slzu utři, někdy to přijít muselo,

stejně moje zdraví na vlásku už viselo.

Do hrobu bez tajemství vcházím,

cítím jak vám všem moc scházím.

Urna s popelem pod drnem leží,

necítím se dnes tak svěží.

Dřevěná rakev v hromadný hrob vhozena,

pro vědecké účely nepřeji si být krájena.

Srdce netluče, duše přežívá dál,

v nebe vejít dávno jsem si přál.

K rodině do hrobu vhozena,

tlím s těmi, kým byla jsem zrozena.

Přestože některé mohou působit jakoby se ve mě úcty k mrtvým nenašlo, vězte, že opak je pravdou.

Děj se vůle boží

Wed, 03 Nov 2010 11:11:19 +0100

Milí lidé,

přestože se nepovažuji za kdovíjak dobrou, nadanou, načež originální a zajímavou, naskytla se mi příležitost hodna právě někomu, kdo podobných kvalit dosahuje. Nepíši texty k písním, ani to neumím a přesto se přede mnou rozprostírá nelehký úkol v podobě napsání písníčky pro jednoho relativně známého, Slavíkem oceněného zpěváka.

Přišla jsem k tomu jak barvoslepý k pastelkám. Každopádně, je to výzva. Výzva, kterou se budu snažit splnit na víc než maximum mých možností. Výzva, s jejíž zvládnutím budu potřebovat pomoc. Výzva, jejíž průběh budu postupně uveřejňovat.

Rozhodla jsem se napsat 10 textů. Vaše pomoc při výběru toho nejlepšího, který Jemu skutečně odešlu, bude pro mne velice důležitá a cenná.

Nápady se mi v hlavě rojí neskutečně velkou rychlostí, leč úzkost a respekt mi svazuje jazyk.

Ano - po dlouhé době jsem šťastná a mám opět svůj cíl.

A pokud se opravdu tomuto umělci můj nápad zalíbí, děj se vůle boží...

...Výzvám zelenou!...

Ti druzí

Wed, 13 Oct 2010 13:11:35 +0200

Naděje shořela - příležitost není,

z hlubin myšlenek vychází jen klení.

Nad sami sebou oponu sklápí,

navenek veselí, uvnitř se trápí.

Uzavřeni do sebe, duši pohlcuje splín,

pozornost věnuje jim jen vlastní stín.

Rozdat se druhým, na sebe opomínat,

plamínek života začíná dohasínat.

Jejich denním chlebem melancholie jest,

falešný úsměv i vlhké oči na vině má lest.

Den je pouhý prostor mezi sny,

přemítají napříč přežitými dny.

Schránka bez duše tvoří jejich tělo,

které ve snůšce lží libovat si chtělo.

Před realitou upadají do mdlob,

ze strachu tlučou srdce do skob.

Alea iacta est,

tak tomu jest.

Odplata

Thu, 19 Aug 2010 23:26:20 +0200

Život uděluje ti rány,

oči vlhnou steskem,

ke štěstí zavírají se brány,

nic nezáří leskem.

Zbytky sil k zemi tě táhnou,

sužuje tě zkaženost,

činy lstivými úmysly páchnou,

kapka jedu? Vznešenost.

Pokoušíš se vymanit,

na povrch dere se opovržení.

V ruce svíráš kyanid -

ke smrti rychlé odsouzení.

Nebojovat a vše vzdát,

myšlenky se hýří,

se zaťatými pěstmi hrdě vstát

nedá se bez obtíží.

Padnout na dno udusané,

zapomenut okolím,

zavrhnut jak narkomané,

duši obklopujíc splín.

Nemáš šanci na vzkříšení,

osud tvůj je dán,

pokání nikdo nedocení,

do pekla jsi zván.

Původem vzniku je pokladna ve fastfoodu. Doba psaní se pohybuje kolem 15ti minut. Omluvte, prosím, nedostatky, které jsou způsobeny delší abstinencí v psaní.

Procitnutí

Tue, 06 Apr 2010 00:02:35 +0200

Chvíle zdá se býti dlouhou,

pohled do očí spaluje,

srdce chvěje se tvou touhou,

rozum ti vše stěžuje.

Obě strany kříčí,

které za pravdu dát?

Nevědomost ta tě ničí,

nejde to tak lehko vzdát.

Vyřknou pravdu není v silách,

přesto ji však dobře znáš,

krev vaří se ti zlostí v žilách,

ve tvých rukou leží osud váš.

Šanci dát a odpustit?

Těch nespočet už bylo.

Ohavných činů měl se dopustit,

vše za lež se skrylo.

Vědí všichni, jen ty tápeš,

sladké řeči omámí tě,

sundáš brýle - a už chápeš,

jsi kořist chycená do sítě.

Nutno přehodnotit některé činy,

vše jinak nastíněno bylo,

oprostit se od pocitu viny,

vše za úsměv skryto by být mělo.

Někdy lepší pravdu neznát a jen se domnívat,

zdánlivě krásné, leč neupřímné chvilky užívat.

Srdcovka. Kus mého života. Několik měsíců prožitých v nevědomosti a následný procitnutí. Změnil mě. Už nebudu stejná. Naše zážitky nás mění. Nehledě na to, jestli chceme, či nechceme.

Má svoje chyby, ubližuje nimi,

ubližuje všem, kus srdce mu chybí.

Stále více začínám věřit tomu, že se nikdo nezmění proto, že mu to někdo druhý říká, prosí ho o to, ubližuje mu tím. Člověk se nikdy nezmění kvůli druhému, změní se, až to bude sám chtít. I přesto, že se člověk jako takový špatně mění.

Za některé zkušenosti bychom měli být vděčni. Příště budeme opatrnější. Ale není někdy přílišná opatrnost na škodu? Budeme schopni vzdát se předsudků a očekávání, které z předchozí špatné zkušenosti vyvstaly?

Procitnutí... začátek něčeho nového, čistého, nevinného. Je to v našich silách?

* Citáty o pravdě a lži

Tue, 02 Feb 2010 13:21:26 +0100

* Kdo mnoho lže, ten tolik podezírá, že nenajde už, čím by lež svou smyl. (Tirso de Mollina)

* Lháři musí mít dobrou paměť.

* Kdo má tak málo fantazie, že své lži musí opírat o důkazy, měl by raději rovnou mluvit pravdu.(Oscar Wilde)

* Jeden klam plodí druhý.

* V lásce, která má být trvalá, je nejhorší přechod od lži k pravdě. (Étienne Rey)

* Obrovské masy lidí mnohem snáze uvěří velké lži než malé. (Adolf Hitler)

* Nejnebezpečnější nepravdy jsou pravdy mírně překroucené. (Georg Christoph Lichtenberg)

* Lež bývá často jednodušší než pravda. Proto je k pravdě potřeba větší síly. (Zdeněk Chromý)

* Hniloba zžírá trávu, rez železo a lež duši. (Anton Pavlovič Čechov)

* Vezměte průměrnému člověku lež a berete mu zároveň štěstí. (Henrik Ibsen)

* Nejnebezpečnější lži pocházejí od těch, kteří jim věří. (Dick Francis)

* K tomu, aby se jedna lež stala pravdivou, potřebuješ sedm dalších. (Islandské přísloví)

* Nejjistěji lže ten, kdo pravdu pouze zfalšuje a nevymýšlí si úplnou lež; nejlépe je tu a tam ubrat kousek pravdy a nahradit ždibcem nepravdy. (Percy Bysshe Shelley)

* Nepravda je jako sněhová koule: čím déle ji válí, tím je větší. (Martin Luther)

* Lež je vždy zajímavější než pravda a často i pravděpodobnější. (Théophile Gautier)

* Dopis se nečervená.

* Pravda plodí nenávist.

* Lež je velmi smutná náhražka za pravdu, je však jediná, kterou se dodnes podařilo najít. (Elbert Hubbard)

* Čas zjevuje pravdu.

* Lež se někdy tak rafinovaně maskuje za pravdu, že nenechat se jí oklamat, znamenalo by nemít zdravý úsudek. (Rochefoucauld)

* Nejvíc utrpení způsobil člověk člověku proto, že byl přesvědčen o věcech, které se ukázaly být nepravdivé. (Bertrand Russell)

* Lež se stane pravdou jen tehdy, když jí člověk chce věřit. (Japonské přísloví)

Říct lež je jednodušší, než sdělit pravdu. V okamžik vyřčení nebolí, bolest propuká až v okamžiku, kdy vypluje na povrch. Proto se dvakrát rozmysli, než ji použiješ k zamaskování. Jakmile se lží jednou začneš, hned tak se ji nezbavíš, musíš si vymyslet další a další, abys zamaskoval tu první. Nejhorší je, když do lží člověk zabředne a sám jim uvěří. Proto buď hrdina a zkus si vystačit jen s pravdou.

Hadrová loutka

Sun, 03 Jan 2010 22:34:48 +0100

Jsi můj majetek, já ovládat tě smím,

mám nad tebou vládu, údělem žiješ zlým.

Vykonávat povely, stranit se zákazů,

má přítomnost pro tebe přináší jen zkázu.

Mučím tě a trápím, a to já ráda,

síla z tebe prchá, krásný to pocit vraha.

Slastný pocit mám, vyčerpám tě ke skonu,

tělo uhnije, duše navrátí se démonu.

Zohavit tě smím, jsi mým otrokem,

vnější schránka je poznamenána amokem,

který donutil mě ořezat tvé ruce, nohy,

na amputace očividně mám vlohy.

Jsi jen malá oběť pro celý Svět,

otroctví vládne, není cesty zpět.

Další bezvýznamná básnička, která není optimistická...