Prosinec 2015

Epitafy Potřetí

6. prosince 2015 v 18:36 | Ivča |  Postřehy a Úvahy
Vážení a milí,

jsa vědoma si toho, že tento blog je aktualizacemi opomíjen a stálou návštěvnost tvoří spíše už jen pozůstatky z dob minulých, ještě těch aktivních, dovolím si dnes tuto blogovou nečinnost narušit příspěvkem, v rámci kterého Vám předkládám sedmero epitafů sepsaných během slunného dne v Sicílii, kdy moře bylo rozbouřeno a nálada byla pošmourná, neb moje jazykové schopnosti nedovolili mi zapojit se do centra dění, které odehrávalo se za hlasitého anglického řevu evropských náctiletých účastníků projektu.

Nalejme si však čistého vína - tento příspěvek přichází po dlouhé odmlce, a tou také bude, pravděpodobně, i následován. Snad se sem jednou vrátím?


Zde leží náš děd a otec milý,
dne ... roku ... mu došly života síly.

Doplň-dle-libosti v rakvi v zemi tkví,
až do smrtelného dne nebyl mdlý.

Odešla duše, zůstalo jen tělo,
nezvěstný byl, kdo ví, co se dělo.

Rakev zakopána v zemi,
spočinost spolu v jedné chtěli.


Spočívá na mě hlína,
můj život byl řádná špína

Pochován zde doplň-dle-libosti jest,
novorozenec, nestihl ani křest.

Tělo v zemi, duše v nebe vešla,
kvůli rakovině během 1 roku sešla.

Jak z epitafů patrno, jsou myšleny vážně. A to smrtelně.

Bonusové, personalisované, jenž přála si stanová spolubydlící po první útrapné noci, kdy kvůli mravencům téměř oči nezamhouřila:

Viděla mravence, k smrti se lekla,
ani se nenadála a ve stanu klekla.

Epilepsií trpěla, spadla z lože,
vyrazila si dech, byla to nešika. Bože!