Pan V:"Mámu v kómatu a na přístrojích bych nechal odpojit" (2/2)

24. září 2011 v 15:19 | Ivča |  Rozhovory
V první části rozhovoru Pan V odpovídal na otázky týkající se osudu a posmrtného života, pohřbu a pohřbívání, trestu smrti, pohřbení zaživa a důvěry v druhé. Z jeho odpovědí bylo patrné, že by nikdy nechtěl sledovat veřejnou popravu, není pro zavedení trestu smrti, nebojí se pohřbení zaživa, bojí se toho, že smrt přijde moc brzy a také to, že by po své smrti daroval orgány.

Druhá, tudíž poslední, část rozhovoru se bude točit okolo témat umělého udržování člověka při životě, eutanázie, rozloučení se životem a sebevraždy. Zpovídaný mimo jiné odpoví na otázky: Nechal bys odpojit svoji mámu z přístrojů, které ji drží při životě? Kdybys byl rok v kómatu, chtěl bys být odpojen, nebo udržován při životě jen za pomoci přístrojů? Byl bys raději mrtvý, nebo na vozíku? Jak by ses připravil na svou smrt, věděl-li bys, kdy přijde? Chtěl bys zažít smrt životní partnerky, nebo bys byl raději, kdyby zažila ona tvoji? Povolil bys eutanazii?

(Fotografie vznikla pro účely rozhovoru)

UMĚLÉ UDRŽOVÁNÍ ČLOVĚKA PŘI ŽIVOTĚ

Co říkáš na umělé udržování člověka při životě, přijde ti to správné?
(přemýšlí) No podle mě je těžký najít tu hranici co je ještě umělý a co ne, protože teoreticky i to, že jsi na kapačkách jenom po nějaké menší nehodě, je taky vlastně umělý udržování.

Umělým udržováním myslím situaci, kdy je člověk v kómatu už delší dobu a je uměle udržován při životě jen za pomoci přístrojů, díky kterým dýchá. Situaci, kdy člověk nevnímá, jenom už dlouhý čas leží v bezvědomí.
Myslím, že to není správné. Myslím, že v takovém případě je lepší to ukončit, pokud tedy samozřejmě není žádná šance, že se to spraví. Protože podlě mě už by to šlo dělat s každým. Každýho by šlo udržovat při životě nekonečně dlouho.

Takže kdyby tvoje máma ležela na dýchacím přístroji, ty bys řekl lékařům, aby ji odpojili?
Nemyslím tím dýchací přostroje, myslím tím to, že by byla v kómatu, že by byla jenom prostě v celým takovým tom vaku napojená na ty přístroje - tak v tom případě bych řekl, aby ji odpojili asi. No samozřejmě po dlouhé úvaze.

Po jak dlouhé době bys řekl lékařům, aby ji odpojili?
Tak v ten moment, kdy by bylo jasné, že je to nezvratné. Až by bylo jasné, že se s tím nedá nic dělat, že to tak bude navždy a ještě by navíc trpěla bolestma, tak to bych o to určitě požádal. Samozřejmě by to chtělo důkladně zvážit, ale pak kdyby mi prostě řekli ti odborníci, že není žádná šance, potom bych s tím souhlasil.

Chtěl bys být u odpojení?
Ne, to bych nechtěl.

Nechtěl? Tudíž by ses na ni podíval až v rakvi?
Ani v rakvi bych ji asi nechtěl vidět, nebo na takové té výstavě mrtvol (pozn.:=márnice) a pohřbu. To bych nechtěl.

Kdybys byl ty sám uměle udržován při životě, chtěl bys, aby tě tvoje děti odpojily?
V případě, že bych u toho měl nějaké bolesti, což prý bývá, že u toho lidé mají bolesti, tak stoprocentně. Pokud by nebyla zase žádná šance na to zvrácení, protože takhle někde žít s bolestmi... A dokonce asi možná i v případě, že by v budoucnu byla naděje na doléčení s tím, že bych byl prostě takovej ten na vozíku, co prostě jenom hýbe očima nebo nic nevnímá, tak možná i tak, ale to už...


Když bys ty sám chtěl být raději zabit, než být na vozíku, zabil bys i ostatní, kterým by vozík hrozil?
Ne, ne. Takový ty, co jsou prostě uplně takoví, co maj ten život uplně neplnohodnotný. Že nemůžou ani ničím hýbat, že prostě jenom sedí, pijí, dýchají, tluče jim srdce díky nějakému simulátoru a to je všechno. Nic nevnímají, nemluví.

Ale přesto žijí...?
Jenže to právě nevíš, jestli si to užívají, když nemůžou nic říct a tak.

Kdybys tedy měl maminku, která je na vozíku a jen sedí, pije, dýchá a tluče jí srdce díky simulátoru, tak bys ji zabil?
Já jsem řekl jenom kdyby byla na těch přístrojích s nezvratnou anamnézou.

Kde si myslíš, že je hranice, kdy je zabít a kdy ne?
To, když už žijí jen díky těm přístrojům a i díky nim je to uplně život na lůžku jenom napojený, kdy nevnímaní, nekomunikují, nereagují na žádný podněty. Tak potom si myslím, že už je to mizerné.

Myslíš si, že lidé na vozíku žijí neplnohodnotný život?
To ne, to ne, to si nemyslím.


DUCHOVNO, ROZLOUČENÍ SE ŽIVOTEM

Skočíme do jiného soudku. Myslíš si, že se na smrt dá duševně připravit?
Hm, myslím, že jo. Myslím, že obecně ti staří lidi už jsou s ní jako smíření, připravení, že to není něco hroznýho pro ně. Myslím si, že se spíš bojí samoty, než té samotné smrti.

Když jsme se bavili o vězních, kteří trpí (pozn.:v první části rozhovoru), tak jsi svým způsobem řekl, že smrt je vlastně vysvobození (ze samoty, od psychického utrpení). Myslíš, že tvrzení, že smrt je vysvobozením, platí pro všechny? Proč se tolik lidí smrti bojí a někteří jsou s ní naopak smíření?
Právě protože mám hodně prarodičů a tak jsem zvyklej né s nima o tom mluvit, ale samozřejmě vnímám jejich pocity a tak a mi příjde, že rozhodně není smrt to, čeho by se báli nejvíc. Určitě ne. Myslím si, že jsou s tím prostě smíření.

Čeho se podle tebe lidé bojí více, než smrti?
Jak už jsem říkal - myslím, že hlavně té samoty nebo utrpení a takovýho. Že ta smrt není to nejhorší, co může přijít.

Nemyslíš si, že je člověk přece jenom sám, přestože má kolem sebe spoustu lidí?
To si myslím, že to tak je, ano.

Říkal jsi, že se na smrt dá duševně připravit. Jak? Jak by ses duševně připravil na smrt, jak by ses s tím smířil?
Tak to záleží, kdy to přijde, kdybych věděl, že přijde za smrt, tak na to se asi připravit nedá, ale každej, když se narodí a dostává rozum, tak vlastně cítí, že...nebo ví od dětství, že prostě jednou zemřeme a celý život je taková příprava na smrt. Že čekám až prostě ti bude 70, 80 nebo třeba možná až 100 a že prostě umřeme. A tím, jak se to blíží, tak se s tím čím dál tím víc smiřuješ.

Chtěl bys raději umřít nečekaně ve spánku, nebo pomalou smrtí, kdy by ses na smrtelné posteli stihl loučit s dětmi? Chtěl bys, aby tě v takové situaci děti viděly?
To ne, protože si myslím, že neumím moc dávat najevo takovýhle emoce. Takový to jako obejmout se s nima a říkat měl jsem tě rád pamatuj na mě, takže já bych se tomu radši vyhnul. Ani bych to neuměl napsat. Prostě bych se tomu vyhnul. Aby se prostě jednoho dne vrátili domů a zjistili (vyděšený tón): Tati! Co se to stalo! - A já jsem tam ležel na zemi. To mi přijde takový lepší.

Když o tom tak mluvíš, může se zdát, že až ti bude okolo 40, sepíšeš svoji poslední vůli, je to tak?
Tak to jo, ale ne takovou tu, kde budu říkat, jak jsem měl koho rád, prostě formálně rozdělění majetku, ale tak aby tam jakoby, nedovedl bych říkat takový ty emoce jako že vím, že umřu, to asi ne. Teďka asi ne prostě. Neumím to takhle říkat, jako abych za někým přišel když vím, že umírá a řekl mu "Měl jsem tě rád" nebo tak. To je takový těžký pro mě.

A kdyby to někdo řekl tobě? Dokázal bys takové emoce vůbec přijmout?
(Přemýšlí) Asi jo, ale....radši bych se tomu prostě takový nepříjemný tak to nezažít.

Bavili jsme se o přítomnosti tvých potomků u tvé smrti. Až budou umírat tvoji rodiče, chtěl bys u toho být, nebo bys chtěl, aby umřeli nečekaně ve spánku?
To je drsný téma. Nevím, no asi spíš prostě aby to přišlo až takovy bude na konci svýho života a bude mít všechno uzavřený a pak přišla nějaká poklidná smrt.

Poklidná smrt? Myslíš tím nějakou rychlou bez rozloučení, uplně nečekanou?
Tak nečekaná do jisté míry, nečekaná v tom, že prostě víme, že to jednou přijít může a potom to prostě někdy uhodí, aby to bylo v 60ti nebo tak.

Myslíš si, že je lepší umřít dřív než jeho životní partner, aby tvoji smrt zažil on, nebo umřít později a tu jeho smrt zažít? Nebo společně ruku v ruce?
Já bych radši umřel dřív.

...a způsobil tím bolest tomu druhému...?
Jsem sobec no. Nejlepší je asi samozřejmě zároveň, ale tak to se možná tak kromě nějakých nehod nestává.

Takže ty bys radši způsobil bolest druhému, než sobě?
No právě spolíhám na to, že ženy žijí dýl než muži, takže by mě ta holka přežila. Vybírám si mladší, budu žít o hodně dýl, to je právě dobrý.


SEBEVRAŽDA A EUTANAZIE


Bavili jsme se o tom, že se na smrt dá připravit. Jaký je tvůj názor na sebevraždu, ke které se uchylují jedinci, kteří jsou se smrtí smířeni?
Myslíš takovou tu jakože v tom stáří, když si dají eutanazii? Myslím, že je to jejich volba a že na to mají právo.

Tudíž bys eutanazii povolil?
Za hodně přísných podmínek jo.

Jaké podmínky by to byly - že to musí být staří lidé? Byla by tam nějaká věková hranice?
No musela by tam být nějaká ta beznaděj, bez možnosti vyléčení, tak v takovým případě bych prostě tu eutanazii povolil, pokud se shodnou na tom lékaři, že je to beznadějný, ten pacient, pokud je příčetnej a ta rodina. Tak potom bych to povolil.

Pokud by sám pacient eutanazii chtěl, ale nechtěla mu to dovolit rodina nebo lékaři, dovolil bys mu to, nebo bys ho nechal trpět?
Ne. Ne potom si musí udělat sebevraždu, na kterou má každý člověk jakoby právo, nebo možnost.

Někdy jsou podmínky v nemocnici takové, že ti lidé ani nemají možnost spáchat sebevraždu.
Tak ne, pokud to chce jenom člověk a ti doktoři řeknou, že je šance, aby se z toho dostal a ta rodina to nechce, tak... prostě je to drsný, ale...

Takže ty bys člověka nechal pár let trpět a eutanazii bys mu nedovolil?
No tak pokud se ti doktoři i ta rodina shodnou, že to zas takový trpění není, tak jo, protože někdy je ten člověk pod vlivem emocí nebo takové té deprese kdy si řekneš, že dál už to nemá cenu a ti lidi kolem tebe mají střízlivý úsudek a řekno si, že to ještě cenu má, tak jo.

A situace, kdy by to chtěli i lékaři, i pacient, ale rodina by byla proti?
Jako co, tak pokud jsou nějací takoví ti vyděděnci, tak jo, tak bych to proti jejich vůli udělal. Potom má člověk víc práva, než ti lidi kolem něj.

Takže i přes odpor rodiny bys pacientovi eutanazii dovolil? Nebál by ses následných soudních jednání, které by mohla vyvolat rodina nebožtíka?
Tak muselo by to být udělaný právě tak, že by to byli nějací právě děti, kteří se o toho člověka nestarají tak jako je to dneska.

A kdyby se o něho starali?
Tak potom bych to asi nedělal prostě.

Chceš tedy říct, že na rodině záleží život, nebo smrt toho nemocného? Na názorech pacienta a názorech odborníků dle tvých slov tedy nesejde? Záleží tedy na osobě blízké? Z tvé formulace to tak vyznělo.
Hmm, asi jo, protože třeba....to je jak u sebevrahů, taky se člověku brání proti jeho vůli v sebevraždě, když třeba chce skočit z baráku, takže prostě jo, záleží víc na okolí, protože ti mají čistší úsudek v tu chvíli.

A ty sám - byl bys schopný tento radikální krok zrealizovat, kdyby tě okolnosti donutily? Za předpokladu, že bys byl zdravý člověk, ale ve tvém životě by nastaly nějaké hrozné události. Skočil bys z mostu, nebo by sis spíš něco píchl?
Tak bych právě doufal, že by mi v tom zabránila buď ta rodina, nebo ty lidi kolem, protože samozřejmě bych třeba mohl chtít pod nějakým strašným návalem emocí to udělat, a potom právě spolíhám na to, že by mi v tom zabránili.


Když jsme byli u těch lékařů - kdo by tu eutanazii podával? Lékaři nemohou, jsou pod Hippokratovou přísahou, která je v přímém rozporu s eutanazii. Kdo by se toho ujal?
Tak oni by nemuseli ani nic píchat. Oni by prostě odpojili přístroje a to je potom podle mě v pořádku.

Ale jsou lidé, kteří nejsou na přístrojích a stejně trpí, tudíž by se eutanazie nemohla provést odpojením přístrojů. Píchá se injekce, nebo se podává koktelj z barbiturátů.
No dobře, ale to jsou lidi, kteří třeba už jsou na lécích nebo tak a prostě ty jim nepodat. Pokud je to tak, že někdo jenom trpí a nebere žádný léky ani přístroje tak ten má smůlu, ten nemůže na eutanazii.

Když jim pouze odebereš léky, budou trpět. Injekce je rychlá, bezbolestná smrt. Bez podání léků by trpěli.
Tak si tu injekci dá sám. Protože v tom případě ještě je tak relativně v pohodě pokud by neumřel bez nějakých přístrojů.

Myslíš, že by ti lidé byli schopní si sami injekci podat?
Tak pokud jsou rozhodnutí o té eutanazii, tak musijou, jinak prostě maj smůlu no, jako když chcou umřít, tak pro to musí něco udělat.

To je vše, děkuji za rozhovor.
Děkuji za rozhovor.


--- Konec druhé části rozhovoru.


Jejíma očima:
Pan V zodpověděl všechny dotazy, které leckdy vyvolávaly husí kůži a to nejen na zádech. Předem připravených dotazů byla asi čtvrtina, všechny další vznikly improvizovaně při odpovídání. Původně byla domluvena anonymita - žádné jméno, informace, ani fotografie. Později však ke všemu svolil. Úvodník, který je součástí první části rozhovoru, musel být schválen, stejně tak jako všechny zveřejněné otázky a odpovědi. Některé z nich byly mírně stylisticky upraveny, ale pouze tak, aby byla zachována autenticita. Při přípravě rozhovoru jsem ani nepočítala s natolik otevřenými odpovědmi, které mi byly poskytnuty. Celkový čas strávený na rozhovoru od přípravy, až po jeho vydání, je zhruba 6 hodin.

Jak na vás rozhovor působil? Ztotožňujete se s uvedenými odpověďmi, nebo jsou Vaše názory diametrálně odlišné? Dokázali byste na uvedené dotazy bez váhání odpověděť? Diskutujte v komentářích pod článkem, můžete pokládat doplňující dotazy zpovídanému, který bude Vaše komentáře sledovat.


zdroje obrázků: http://deardominique.deviantart.com/art/Abandoned-Wheelchair-113940209?q=boost%3Apopular%20wheelchair&qo=34
http://lars92.deviantart.com/art/deathbed-124477670?q=boost%3Apopular%20deathbed&qo=0
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pan V pan V | 24. září 2011 v 21:27 | Reagovat

s Ivcou je radost spolupracovat :)

2 Peťka Peťka | Web | 28. září 2011 v 11:05 | Reagovat

no, tak musím říct - klobouk dolů před vámi oběma. obdivuju pana V, že byl schopný tak otevřeně na vše odpovídat a obdivuju i Ivču, že nebála pustit se do těchto, pro rozhovor, ne zrovna běžných otázek... nevím, jestli bych měla tu odvahu se na ně někoho ptát...
každopádně bylo zajímavé číst celý rozhovor. kolikrát jsem vůbec nevěděla, co bych na danou otázku bez přípravy odpověděla. jsou to hodně kontroverzní témata, která vyžadují občas i dost obšírnou odpověď... skutečně - smekám ;)

3 Tenny Tenny | Web | 4. října 2011 v 7:38 | Reagovat

Wow...velmi zajímavé názory!
PS: Děkuji,že jsi se vyjádřila k mé básni,moc si toho cením.

4 Lady Coldrain Lady Coldrain | Web | 23. listopadu 2011 v 17:36 | Reagovat

Ahoj, jsem ráda, že i když sem teď skoro nechodíš, tak píšeš. Moc díky =)
Co se týká článků....
Tvůj je moc pěkný, sice trochu pochmurný, ale rozhodně realistický a trefný. Co se týká té mé básničky... dopadlo to fakt náhodou, vždy si večer s kakaem sednu, pustím si nějakou písničku, vypnu praktickou část mozku a začnu se propadat do tvořivé nicoty, co znamená svět. =)

5 apocalypt apocalypt | Web | 22. června 2015 v 20:36 | Reagovat

pujcka 1000 kc :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama