Děti číslo Nula

18. září 2011 v 18:45 | Ivča |  Básničky

Nač výchovu, city, kontakt a soukromí?
Nic svým dětem nedáme - jsme lakomí!
Žádáme lásku, něhu, pochopení a objetí vřelé!
S tím na nás nechoď, na to máš snad přátele!
Ukázat životní cestu a dodat rodinné zázemí?
Snad u jiných, zde nepřátelské je území.

Mami, tati, smím vám tak ještě říkat?
Ty zbytečná Nulo, klaň se a začni vykat!
Nikdy nás neobejmete se slovy "máme vás rádi"?
Radši roňte slzy bolu, vy nechtění smradi!
Potřebujeme Vás, neotáčejte se zády!
Šoupejte nohama a děkujte, že neumíráte hlady!
Nebuďte k nám hrubí, to chceme až příliš?
Trapte se zajíkejte bolem, chcem vidět jak kvílíš!
Nemáte důvod takhle na náš řvát!
Ty malej harante, ty se náš máš bát!
Proč, když jste jste táta s mámou?
Někdy, šmejde, oslovení klamou!
Kdybych si život vzala, bylo by mi líp!
Tak si ho vem, aspoň budeme mít klid!
Nemáme vás rádi, vy nechtěné Nuly!
Omlouváme se, už do sebe klepem kůly!
Ulehčíme vám tím vaše budoucí bytí!
Kéž už byste byli do země zarytí!
Tady máte kladivo, už včera pozdě bylo!
Ani litry svěcené vody vaše hříchy by nesmylo!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Peťka Peťka | Web | 19. září 2011 v 8:52 | Reagovat

no... říkala jsem si, že už předešlá básnička je nějaká i na tebe moc depresivní a po téhle mám opravdu pocit, že se u tebe něco děje, a to se mi vůbec nelíbí, takže doufám, že se pletu a že jde skutečně jen o básničku :(
po emocionální a tentokrát i po technické stránce nemám skoro nic na vytknutí. extrémně silný obsah, který na některých místech až mrazí... občas opakovaní určitých slov, ale je mi jasné, že do podobného tématu se stále nová oslovení hledají jen těžko...
tohle se ti vážně povedlo... asi nejděsivější na téhle básni je to, že pro někoho je to denní realita... :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama