Duben 2010

Procitnutí

6. dubna 2010 v 0:02 | Ivča |  Básničky
Chvíle zdá se býti dlouhou,
pohled do očí spaluje,
srdce chvěje se tvou touhou,
rozum ti vše stěžuje.

Obě strany kříčí,
které za pravdu dát?
Nevědomost ta tě ničí,
nejde to tak lehko vzdát.

Vyřknou pravdu není v silách,
přesto ji však dobře znáš,
krev vaří se ti zlostí v žilách,
ve tvých rukou leží osud váš.

Šanci dát a odpustit?
Těch nespočet už bylo.
Ohavných činů měl se dopustit,
vše za lež se skrylo.

Vědí všichni, jen ty tápeš,
sladké řeči omámí tě,
sundáš brýle - a už chápeš,
jsi kořist chycená do sítě.

Nutno přehodnotit některé činy,
vše jinak nastíněno bylo,
oprostit se od pocitu viny,
vše za úsměv skryto by být mělo.

Někdy lepší pravdu neznát a jen se domnívat,
zdánlivě krásné, leč neupřímné chvilky užívat.

Srdcovka. Kus mého života. Několik měsíců prožitých v nevědomosti a následný procitnutí. Změnil mě. Už nebudu stejná. Naše zážitky nás mění. Nehledě na to, jestli chceme, či nechceme. 

Má svoje chyby, ubližuje nimi,
ubližuje všem, kus srdce mu chybí.

Stále více začínám věřit tomu, že se nikdo nezmění proto, že mu to někdo druhý říká, prosí ho o to, ubližuje mu tím. Člověk se nikdy nezmění kvůli druhému, změní se, až to bude sám chtít. I přesto, že se člověk jako takový špatně mění. 

Za některé zkušenosti bychom měli být vděčni. Příště budeme opatrnější. Ale není někdy přílišná opatrnost na škodu? Budeme schopni vzdát se předsudků a očekávání, které z předchozí špatné zkušenosti vyvstaly?
-
Procitnutí... začátek něčeho nového, čistého, nevinného. Je to v našich silách?