
Pro Tebe
22. února 2009 v 20:15 | Ivča | Básničky
Komentáře
je moc krásná.. přímo od srdce... a přitom tíží a stahuje člověka ještě hloub... je prostě plna emocí...xD
Moc krásná báseň, jen škoda že to nenapsala můza ale srdíčko. Věci psané od srdce, jsou vždy krásné ale také vždy bolestnivé :'(
Chtěla bych zažít tu dobu, kdy jsi šťastná, aby tvé básně nebyly tolik plné bolesti a emocí. Ale nevím, jeslti je to možné, protože mám dojem, že člověk může takhle nádherně psát bohužel jen když ho bolí srdce...
já.... na tohle vážně nemám slov... je to prostě... tak hrozně krásně napsaný, tak čistý a upřímný... :( je z toho cítit tolik emocí a citů... člověku je z toho až dusno, jak to na něj všechno padne... tohle je vážně dílo velkýho kalibru
Krásná básnička, určitě je napsaná se storpocentní upřímností od srdíčka, že? :) pokud cítíš přesně to, cos vdechla do své básničky, pak Ti z celého srdce přeju, aby ses netrápila a aby se pro Tebe vše změnilo k lepšímu :))
chápu tě...teď sem na tom dost podobně...jen já udělala ten osudnej krok...a teď nevim...nevím, jak to zvládnu...=(
Nadherna basnicka, i kdyz je tak smutna je dokonale napsana...Jsi strasne sikovna...jenom toho trapeni, aby tolik nebylo..to bych ti moc prala...
To je krása, obdivuju lidi, kteří umí skládat básničky a psát příběhy, mně se to nějak nikdy nezdařilo ;)
Máš hezký blog, hned na první pohled z něj kouká originalita a to mě vždycky zaujme... (většinou na blozích objevím celebrity a podobné)
Nádherný... Vážně... Mluvíš mi z duše... A máš super talent! :-)
teda Ivčo, nevím o kom to je, ale myslím si to. No je to zásadní zlepšení, takhle se mi líbí, je to můj styl.:-) jen tak dál
Ahojte slečno, pokud se ti ten lay, tak moc líbí, tak si ho klidně dej. Já ho nedělala a nemám právo někomu něco zakazovat. :)
Nádherná básnička. Procítěná, plná emocí a skvěle napsaná...
Nádhera.Pravda.A bohužel,jak vidím,i skutečnost.
Kéž by tu bylo trochu spravedlnosti,že?
mmisacek -> No....víš, že to zrovna není můj styl, ale měla jsem chuť to napsat:)
Promiň, až teď jsem se mrkala na komentáře i zpětně. Budu moc ráda, když mě budeš mít v oblíbených. Před chvíli jsem tu byla a četla ten příběh, jak zabili slečnu na tom křesle... Nádherně píšeš...
Jéžiš to je krásný! Mě to hrozně připomíná moje myšlenky.. akorát že jsou úžasně vložené do básničky.. Já fakt nemám slov.. Prostě nádhera! Ten prostřední verš je úchvatnej.. Mě to vyráží dech..
Páni ta je krásná, jedinečná dokonalá a navíc, asi i mne plně vystihující :-( Bohužel... toužím zapomenout, zapomenout. Já to dokáži - navíc, teď... když jsem potkala Edwarda...
Brouzdám po internetu a tak jsem se ocitla najednou na Tvým blogu. Ta básnička je krásná a bohužel/bohudík se s jejím obsahem člověk setkává možná častěji, než by sám chtěl... (PS: taky občas píšu)
Když ji čtu, tak je mi smutno u srdce;-(, přitom je to tak krásná báseň;-)
ach... je krásná, je od srdce... je úžasná... ale bohužel naplněná tím nepříjemným poselstvím... ta prostřední krásná lyrická sloka...
a ani nevíš jak ti rozumím... když jsem si tohle přečetla tak v momentálním zápalu boje jsem ji chtěla zkopírovat a někomu poslat... ale nemůžu... :( prostě nemůžu... i když bych moc chtěla...
musíme bojovat dál... musíme...