myslím si, že je chápu... a ta poslední pro mě má takový to osobní poselství... já jsem se rozhodla bojovat... a jsem si jistá, že za to stojí... i případná prohra... a taky moc dobře vim, že to bude bolet... ale i přesto za to chci bojovat...
pochopili...já si ted něčím podobným procházím...=(
snad se v tom orientuji :)
krásné myšlenky :)
někdy se stačí zastavit, něco si nechat projít hlavou všechno nabere nový směr, novou rychlost.. a neženeme se za nedosažitelným.
Nádherné. Mimochodem, chceš ještě ohodnotit blog?
Pochopila jsem . .snad.
Krásně, krátce, výstižně řečeno ..
Pochopuju, něco podobného mě taky často napadá (vlastně každý den dumám o něčem takovém když jedu autobusem do školy). Zrovna dneska jsem třeba přišla na novou metaforu pro smrt...*menší spam* o tom víc v něčem jako povídce co jednou bude na mém blogu :D snad si to přečteš ;)
moc pěkná zamyšlení... je vidět, že ti to pálí... mě osobně dostala hlavně ta poslední myšlenka... nad tou budu přemýšlet asi hodně dlouho... ale asi takhle- já to riskla... zkusila jsem to a počítala i s tím pádem na dno... a vyšlo to...
Druhá myšlenka zní negativně, ale já ji vnímám pozitivně. Mám zkušenosti s tím, že plány jsou někdy lepší nezrealizované. Tak jsou ideální, v naší mysli dokonalé.
Často jsem plánoval určitou věc, těšil se na konkrétní zážitek, na dovolenou a tak podobně. Jednou jsem měl dokonale naplánované rande. Vyzvedl jsem dívku doma a vydal se k předem vyhlédnuté restauraci. Ta byla asi 20 minut chůze od domova. Jenže asi tak v půli cesty jsem se ztratil. Nevěděl jsem kam jdu a ještě začalo pršet. Padaly kroupy a my se schovali v blízké boudě. Bylo v ní jen seno. Místo romantické večeře v nóbl restauraci jsme zmoklí několik hodin seděli v malé boudě plné pichlavého sena. A nelitoval jsem. Povídali jsme si celou dobu a atmosféra byla dokonalá. Původní plán nevyšel, ale tak to bylo možná ještě lepší.
Anett"ka" |
smutné to myšlenky... ale možná je to tím, že mě není do smíchu...