Zoufalé pohledy cítíš na svém těle,
na gilotinu sklopíš hlavu směle.
Hlavu stít ti chtějí za velezradu,
svůj poslední pohled věnuješ dvojřadu,
jež šikmé ostří brousí na veřejnou popravu.
Poslední nádech a rychlá modlitba,
pak čepel sekery hlavu ti utíná.
Závaží padá na krk těla odsouzeného,
kat však tuší, že stíná hlavu nevinného.
Čepel sekery se závažím dopadla,
popravčího ruka žádný odpor nekladla.
Na železné sekeře červená krev čiší,
jako trumf hlavu tvou kat do výše vstyčí.
Vinen je on, na místě tvém měl být,
tys kat býval, smrtí měl´s mu hříchy smít.
Tentokrát kratší, ale výstižná. Já sama z ní cítím strach, to se mi stalo snad poprvé. Nápad se zrodil v mé hlavě úplně náhodou, jako všechno, o čem píšu....
Tohle je dílko, ze kterého mám po delší době radost:) Psala jsem ho snad nejdéle ze všech a pořád něco měnila, to se mi ještě nestalo.
Nemohla jsem se rozhodnout, jak dílko pojmenuju, napadly mě totiž dvě varianty - Osud kata a Popravčí. Vyjádřete se, co by vám víc sedělo:)
Anett"ka" |
Pěkná :)