Červen 2008

Edgar Allan Poe - Jáma a kyvadlo a jiné povídky

27. června 2008 v 14:56 | Ivča |  Recenze - filmy, knihy
Máte rádi hororové povídky? Spousta slov je věnována Stephenu Kingovi, E. A. Poe však patří do základů tohoto žánru a to právem. Tato převážně hororová sbírka předstihla svoji dobu a ovlivnila básníky 19. a 20. století.
Tato kniha obsahuje přes 30 dokonale propracovaných historických povídek, které vám naženou husí kůži a donutí vás představovat si děj. Poe má úžasné jazykové vyjadřování i myšlenkové pochody, nemusíte se proto obávat, že už v půlce příběhu budete vědět, jak vše dopadne. Až do poslední chvíle je vše perfektně maskováno a rozřešení obsahuje maximálně poslední stránka příběhu.
Autor má neuvěřitelný talent rozepsat jednu myšlenku na tři stránky, jeho působivá témata vás však zaujmou a mimořádná představivost také. Časté jsou motivy smrti a duševní vyšinutí. Perfektně dokáže zachytit stav vypravečovy mysli a popsat osoby, věci, okamžiky.
Povídky jsou žánrově velmi rozmanité, nejedná se pouze o horory. Těžko říct, jaký převažuje. Každá povídka má svoje kouzlo a lze ji chápat trochu jinak.
Titulní povídka "Jáma a kyvadlo" je přímo literární skvost. Obdivuju, jak někdo něco takového mohl napsat. Přesto mě nejvíc zaujala povídka s názvem "Maska červené smrti", která je děsuplná, ale má logické vysvětlení. Autor má talent nahnat lidem strach, až jim leze mráz po zádech. A to mi nahnala nejenom tato povídka, která vypráví o maškarném bále v sedmi komnatách, přičemž poslední je zahalena do černé barvy s krvavě červenými okny. Atmosféra, tak jak působila na mě, se dá přiblížit tímto obrázkem, který ale přímo nesouhlasí s dějem:
Další z povídek, která mi utkvěla v paměti, je "Předčasný pohřeb". Ta mě svou atmosférou tak strhla, že jsem se se ve svých myšlenkách k tomuto tématu několikrát vracela. Další povídky, které bych ráda zmínila, jsou "Vraždy v ulici Morgue", "Podlouhlá bedna" a "Zlatý Brouk". Další byly taky skvělé, ale tyhle mému srdci byly nejblíže...
Ať máte či nemáte rádi hororové příběhy, tato knížka by se vám měla dostat do ruky, třeba se po přečtení alespoň pár příběhů stanete příznivcem Poeho tvorby, jako já. Tuto knížku všem doporučuji, různorodé povídky mě nenechali chladnou a od knížky jsem se nemohla odpoutat. Edgan Allan Poe patří moje literární vzory. Jako jeden z mála.

Poslední slova

17. června 2008 v 19:50 | Ivča |  Básničky
Jak se mám smát, když mě život netěší?
Znavená jsem skutky, můj život je příteží,
všem kolem mě, ty já všechny trápím,
ubližuji, ničím a svoje sny ztrácím.
Jiskra naděje? Tu jsem dávno ztratila,
do starých kolejí vrátit jsem se snažila,
zažila jsem velký šok, jak se smát dál smím?
Oddávat se pokušení? Kdepak, už jen lstím.
Jak se mám smát, když život rány dává?
se špatným pocitem, člověk ráno vstává,
žaludek se svírá a mozek mu praví,
dnes se nic nevyřeší, ba naopak se ztmaví.
Zamotaná do toho jsem, vyřešit to nejde,
klidním se, že to nic není, to zas rychle přejde.
Ale v hloubi vím, že to je jen chlácholení,
rozsudek už znám, čekám jen na odsouzení.
Jak se mám smát, když života moc nezbývá?
Když osud zlé skutky, svěcenou vodou nesmývá?
První šance, druhá šance, třetí já už nechci,
svíjím se v bolestech, útrapách a křeči.
Jak se mám smát, když mě život netěší?
Životní cesta a můj úděl, je jednou velkou soutěží,
vítěz je už jasný, nejsem to však já,
ostatním měla bych to taky někdy přát.
Poslední slova a pak sbohem dávám,
zapomeň na mě, ještě horší se stávám.
Po delší době sem vkládám další dílko, zase něco jiného, než jsem psala doposud. Vztahovala jsem to k sobě, i když všechny ty pocity, co jsou tam uvedené, naštěstí nezažívám :) Jen mě to tak napadlo, třeba se v tom i někdo najde...?