Nemůžu..

17. února 2008 v 19:37 | Ivča |  Příběhy
Tento příběh pro mě znamená hrozně moc a ti, kdo mně znají, tak vědí, o kom je. Vyjadřuji v něm svoje pocity k jedné osobě. Někdo mě za to může odsoudit, ale nemá právo soudit náš vztah, když nás nezná...Jen bych ještě upřesnila, že tohle se vztahuje k první půlce příběhu, k té druhé bych se nikdy neodvážila...



Stojím před tvými domovními dveřmi a nevnímám kapky deště, které dopadají na moje holé ruce. O to intenzivněji pomýšlím na ostrou věc, kterou svírám ve své pravé ruce. Nemůžu zahnat proud myšlenek, které mě k tak radikálnímu činu nutí už řadu let. Ani nevíš, jak velké by to pro mě bylo vysvobození. Už dál nemůžu snášet tvoje ponižování, snižování mého sebevědomí, posmívání a zloby. Už toho bylo moc. Nesnesu dál se na tebe dívat, když se mi směješ do očí a já potím krev. Nemůžu dál nehybně stát a nechat si to líbit. Trvá to už příliš dlouho. Myslíš si, že ze mě vysaješ všechnu sílu, ostatně, dělal jsi to tak do teď. Zatímco ty sis užíval, na mě jsi házel špínu, kterou jsi ještě přišel udusat.

Nikdy ti nezapomenu, jak sis o mě čistil své špinavé ruce a vše jsi hodil na mě. Zbavil ses své viny za vše. Ostatní tě mají za dobráka a mě za omyl přírody. Nedivím se jim, vymyšlené to máš dokonale. Neumím se ti postavit, na to jsem příliš slabá a bezvládná. Vzal sis ze mě cos potřeboval a hojně užíval. Já věřím, že dnes tomu bude konec a já budu po letech opět schopna svobodně dýchat. Konečně si udělám věci podle svého a nebudu jen nuceně žehlit tvoje průšvihy. Dál už to nemůžu snést, došla jsem na rozcestí a nechci nadále jít vedle tebe. Za všechny způsobené šrámy na duši, kterých se už nezbavím, přála bych ti jen to nejhorší. Divíš se? Ne, tebe by ani nenapadlo, že bych se ti mohla vymknout z kontroly. Vysáváš ze mně poslední kapky života už dost dlouho na to, abych na to mohla zapomenout. Nejde to.

Ještě pevněji semknu ostrý kuchyňský nůž a vejdu do tvého honosného domu. Nevím, kde jsem v sobě našla ten zbytek síly, který mě svedl na tuto cestu vzpoury. Ale jsem za ni ráda. Nezasloužíš si nic z toho, čím se pyšníš. To je všechno moje práce, ty jsi ji jen sprostě kradl. Nemáš žádné svědomí a já ho na několik následujících okamžiků taky musím zazdít. Ale vnitřní hlas, který mě neustále ženě dopředu je tak silný, že se mi to povede.

Vcházím do ložnice a rozsvěcuji světlo, nevěřím tomu, že jsem tady, ale svoje dnešní rozhodnutí už nezměním. Spatřím tě ležet a spokojeně odpočívat, kolem tebe jsou rozházeny moje vzpomínky z dětství, kterým jsi utrhal hlavičky. Jsi neuvěřitelně krutý a proto si zasloužíš stejně krutý osud. Rozběhnu se proti tobě a vší silou do tebe zabodnu nůž. Ach, cítím, jak ze mě opadává všechen ten stres, který si v sobě nesu už 6let a neuvěřitelně se mi uleví, když spatřím krev, která z tebe tryská na všechny strany. Zabodnutý nůž v tobě ještě několikrát otáčím, když si všimnu, že se na mě díváš svým psím pohledem, který nasadíš vždy, když si něco vyprošuješ. Smůla, na mě to už neplatí. Vždy jsem ti všechno odpustila a přemýšlela nad tím, jak jsem špatná. Jenže já ta špatná nebyla. Jen jsi to vždycky nastínil tak, abych si tak připadala.

Snažím se vyhnout se tvému pohledu a s myšlenkou, že mě čeká už jen to dobré, bodám do tebe dál. Cítím se lehčí, volná a svá. Když už nemám sílu pokračovat v tomto ohavném masakru, posadím se vedle tebe do kaluže krve. Pořád mi to nestačí, plivnu ti do tváře, jak jsi mi to dělával ty. Ale vím, že už ti to nevadí. Postupně bledneš a křičíš. Tvůj řev mě uklidňuje a zároveň i hřeje na duši. Umíráš a mně se naskýtá možnost žít. To je to, co jsem pod tvou nadvládou dosud nemohla. Ale teď už to bude jiné. Nikdo mi nebude poroučet a nebude mě urážet.

Nyní jsem volná. I když před sebou neustále vidím tvou tvář, jsem ráda, že jsem se k tomu odhodlala. Už teď si vyčítám, že jsem ti nedala ještě jednu šanci, i když vím, že by ses nezměnil. Měl jsi jich tolik a nevyužil jsi žádnou. Doufám, že se škvaříš v pekle a máš to, co si zasloužíš!

Pro mě je tento příběh hrozně emotivní a osobní, ale napsat jsem ho musela. Pomohl mi uklidnit se z rozhořčení, které mi daná osoba opět způsobila. Co mi pomůže příšte? Sama nevím..
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Cliché Cliché | Web | 17. února 2008 v 20:15 | Reagovat

sice nevím kdo je ten ON, v jakém vzathu, ale je to strašně emotivní ... musela jsi zažíti něco opravdu hrozného ... nebuud se ptát co ...

2 Cliché Cliché | Web | 17. února 2008 v 20:16 | Reagovat

joa děkuju za kritiku :) hej jako nemysli že bych si to vyložila špatně. ... dyť každý ma svůj nazor. A já si na světě nejvíc cením upřímnosti!! Takže děkuju ... za ni!

3 Jarda Jarda | Web | 17. února 2008 v 21:19 | Reagovat

Teda,až mi mravky běžely po zádech.Tobě musel někdo hodně ublížit. Docela by mne zajímalo,zda bys dokázala tak krásně psát o lásce a radosti,pokud bys jí prožívala.

To příjde,jen se nesmíš vzdát.

4 Vampyrella Vampyrella | Web | 18. února 2008 v 9:57 | Reagovat

Je to hezké, smutné. A jestli něco takového zažíváš, je mi Tě líto. A nemysli že jsou to jen další pitomé kecy .. Zažila sjem něco hodně podobného a stále zažívám .. Také od NĚKOHO ..

A také mi pomáhá jen se ze všeho vypsat .. Už je to tak ..

5 Vampyrella Vampyrella | Web | 18. února 2008 v 9:57 | Reagovat

Sama vím, že nevíš, jak dál, že se bojíš, cokoli podniknout a nevíš, co máš dělat .. Znám to, a moc dobře ..

6 or-chidej or-chidej | Web | 18. února 2008 v 10:16 | Reagovat

Musela jsi asi prožít opravdu něco hrozného....Máš pravdu nemá tě nikdo soudit za tvůj vztah.

7 er1c er1c | Web | 18. února 2008 v 12:06 | Reagovat

Sice nevím, co tě k tomu vedlo - napsat tak temný příběh, ale všechny tvé nálady a vztek v něm vyplouvají a ukazují tě sice v ne zrovna přívětivém světle, na druhou stranu jsou ale úpřimné. A toho si cením -_-

8 T.Louie T.Louie | Web | 18. února 2008 v 12:46 | Reagovat

Teda... docela drsný, ale nějak to ze sebe člověk dostat musí.. neni dobré v sobě pocity dusit a zazdívat.... myslíš si, doufáš, že mizí a oni mezitím rostou do nepopsatelné velikosti.... Opravdu asi zažíváš něco hroznýho.... mrzí mě to. 6 let je dlouhá doba. tak ti přeju hodně štěstí do budoucna...

9 Cliché Cliché | Web | 18. února 2008 v 17:13 | Reagovat

Tak hele, toršku jsi mě tím komentářem urazila ... jako ne jako urazila ale pstě nabudila ... já nejsem malé děcko kterému se říkají pohádky aby uslo ... pstě se vyjadřuj tak jak to cítíš ... za to můžu byt jedině vděčná ... UPŘÍMNOST ... jasan? :) žádné pohádky ...

10 Cliché Cliché | Web | 18. února 2008 v 18:09 | Reagovat

OK :)

11 Neviditelna Neviditelna | E-mail | Web | 18. února 2008 v 20:30 | Reagovat

Bozicku, to bolo veľmi realisticke! Neviem co by som na to mala povedat, ale myslim, ze keby si to raz precital ten NIEKTO, tak sa ta bude do smrti bat. Je v tom tolko emocii, az mi presiel mraz po chrbte, mozno to ale nemuselo byt az take drasticke.

(Ja osobne si neviem predstavit, ako by mohla vrazda oslobodit, ale je to cisto osobny nazor)

12 AlexQa.x AlexQa.x | Web | 19. února 2008 v 19:48 | Reagovat

Dokonalost...Překrásný...Zkopčila sem si ho na blog,uvedla sem zdroj,samozdřejmě ;)

13 wanilka♥ wanilka♥ | Web | 19. února 2008 v 21:21 | Reagovat

Opravdu nádherný příběh.....Je vidět,že sis s ním dala velkou práci a vyjádřila jsi do něj všechny své emoce.Musel jsi prožívat něco hrozného.

14 Efka Efka | Web | 20. února 2008 v 18:02 | Reagovat

je dobře, že ses takhle vypsala, tento příběh jsi napsala hezky, jen mě mrzí ta bolest, ponižování atd. co ti bylo/je (nevím) způsobováno..někdy je až neuvěřitelné, jak jsou někteří lidé krutí a čeho všeho jsou schopni..hnus...

15 Nell Nell | Web | 21. února 2008 v 20:28 | Reagovat

Nádherně napsané!!

16 Sysie Sysie | E-mail | Web | 22. února 2008 v 12:09 | Reagovat

Tahle povídka je nádherná.

17 -envy- -envy- | Web | 23. února 2008 v 19:28 | Reagovat

pro me je ten pribeh taky poutavej......deje se mi neco podobnyho..

18 Apppatch Apppatch | Web | 24. února 2008 v 13:20 | Reagovat

Mám z toho husí kůži :-( Sama jsem něco takového prožívala, jediné východisko bylo opustit člověka, kterého jsem milovala a snažit se ho zničit, protože mi tolikrát ublížil. Někdy jsem plakala krev, protože přece nemohu ublížit někomu, koho miluju, ale musela jsem. Za svobodu se platí velká daň!

19 Barulk@ Barulk@ | Web | 24. února 2008 v 15:09 | Reagovat

Je to velmi zajímavý příběh. Pišeš moc krásně a vkládáš do toho své emoce a city.

Nejsem si zcela jista jak správně to mám brát, protože živá inscenace je krutá i když je tak osvobozující.

Jestli jsou tohle tvé prožitky, tak jsou hodně zlé a ten příběh je upřímný a od srdce ...

20 Ki-kinka Ki-kinka | Web | 26. února 2008 v 18:20 | Reagovat

Mám podobný problem...ale zas taková bych asi nebyla...ale už jsem o tom uvažovala...napsala už jsem pár takových příběhů...

21 Kashýí Kashýí | Web | 29. února 2008 v 16:20 | Reagovat

tak tohle je zajímavý...

22 kRISTI kRISTI | Web | 3. března 2008 v 20:27 | Reagovat

FííHa PěKně NapSaný:) DobřE žE tI pOmáHá sE vyPsAt , nEž To uDělAt:) Taky Píšu A dOst To PomáHá:)

Spř8teLímE? SB:)

*Kristi

23 mmisacek mmisacek | Web | 19. března 2008 v 10:20 | Reagovat

jako mě se líbí, jak je ten příběh napsaný, ale myslím, že bys to neměla vidět, tak černě, ber to tak, že on snad za chvilu dospěje a bude to jenom lepší. Je to smutný, když se mu nedokážeš postavit, já bych mu dala pár facek... :D

24 mmisacek mmisacek | Web | 19. března 2008 v 10:22 | Reagovat

je to přece pořád jenom tvůj.....  a že si přeješ to nejhorší, tak to jenom ve snu ne? on by ti to asi neudělal, i když to občas někdy vypadá opačně...

25 Beyoncé Beyoncé | Web | 7. dubna 2008 v 12:47 | Reagovat

Hmmmmmmmmmm.............

26 corn... corn... | Web | 23. května 2008 v 19:35 | Reagovat

tý jo, je to moc pěkný ale děsí mě že to vychází z reálu ačkoliv vím, že si nikoho takhle nezmasakrovala, děsí mě spíš to, jak veliká je tvá nenávist a rozumím ti, stává se mi to taky.

Ale doufám že to je jen představa, že bys ho nikdy nezabila, na to je podle mě život přeci jen trochu cenný...

27 Ewilan jako Lily z meknihy.webgarden.cz :oD Ewilan jako Lily z meknihy.webgarden.cz :oD | Web | 26. května 2008 v 16:30 | Reagovat

Teda, běhá mi mráz po zádech...tohle taky znám:-(( nejradši bych to udělala taky:D

máš talent na psaní a je vidět, jak moc ti pomáhá - dát tam své pocity...

28 bubla bubla | 31. května 2008 v 19:39 | Reagovat

naozay si ho zabila alebo si to napisala len aby si vybila zloast???

29 Ivča:) Ivča:) | Web | 1. června 2008 v 19:01 | Reagovat

bubla -> Ne, nikoho jsem nezabila, neboj :-) Jen když mám zlost a mám chuť udělat něco špatnýho, raději se z toho vypíšu, abych něčeho později nelitovala:)

30 http://magliska.mujblog.centrum.cz/ http://magliska.mujblog.centrum.cz/ | 1. srpna 2008 v 16:57 | Reagovat

Tvé pocity chápu. Někdy je nutné, alespoň v představách se jich zbavit, abychom mohli pokračovat.

31 Husty Husty | Web | 4. srpna 2008 v 21:23 | Reagovat

Taky mám něco na svým blogu, sem tam tam něco napíšu...se mrkni...

32 Mája Mája | 30. ledna 2009 v 9:29 | Reagovat

Hele...ja wim wšichni ti tu píšou žhe je to nádherný ale mě se to moc..nelíbi......promin jestli te to nejak urazilo jen píšu swůj názor.Jako máš to moc pěkně udělané,ale je to příliš rychlé......Ale na twém blogu se mi moc líbilo a ráda se sem zase wrátím:)

33 Ivča:) Ivča:) | Web | 30. ledna 2009 v 13:23 | Reagovat

Mája -> Děkuju moc za názor:) Vážím si toho

34 zapplig zapplig | Web | 10. března 2009 v 14:49 | Reagovat

Nelíbí se mi, když někdo myslí negativně, ale když si řeknu, že kdybych já se ocitla v takové situaci, jako jsi Ty, nezachovala bych se jinak. Myšlenky na smrt toho, kdo nám ubližuje, je uspokojující, ale moc nereálná. (V případě, že by ses nechtěla ocitnout ve vězení.) Chápu Tvoje myšlení a nutkání pomstít se všem, kdo Ti dávají špatné zkušenosti. Přeju hodně štěstí do budoucna! :)

35 slik slik | Web | 1. dubna 2009 v 18:17 | Reagovat

Děvče, tohle je na psychoterapii. I když pokud dokážeš své pocity ventilovat ve velmi zajímavě a realisticky podaných povídkách, je to dobře. Ale stejně bych za tim psychologem zašel.

36 Příšerka s.r.o. Příšerka s.r.o. | Web | 11. března 2011 v 13:56 | Reagovat

A zase. Obdivuji Tě, že dokážeš psát tak procítěně; když píšeš, vkládáš do toho velký kus sebe - někdo si toho všimne, někdo ne - každopádně, povídka se mi líbí, ale jen obsahově. Vůbec se mi nelíbí, že Ti někdo ubližuje, tak snad je to už lepší. Vždycky by sis ale měla najít nějakou radost, něco, co Tě "drží nad vodou." A věřit, že jednou bude líp ;) Protože bude :)

37 Lenča Lenča | 17. března 2011 v 23:06 | Reagovat

tolik emoci a tak dlouho ti někdo ubližuje :-( moc super napsane!

38 lůca lůca | 13. července 2011 v 18:20 | Reagovat

síla, něco na tom bude, jak píše drda-vražda na tyranu není zločinem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama