Mrak nenávisti

3. února 2008 v 18:26 | Ivča |  Příběhy
"Nepotřebuji přítele, který přikývne na všechno, co řeknu. Můj stín kývá přesněji"

Sevřela svoje drobné ruce v pěst a dala se do běhu. Utíkala nejrychleji jak mohla, pryč od toho všeho, co ji pronásledovalo. Míjela chodce, domy, auta... Přesto ale měla pocit, že neběží dost rychle. Cítila, že se drží přímo za ní, i když neustále zvyšovala svoje tempo. Uháněla dál a neohlížela se. Nevěděla přesně kam míří a jestli jí to pomůže. Sílu jí ale dodával fakt, že má naději. Naději, že uteče od všech těch přetvářek, které jí její rodina stavěla do cesty. Nevnímala okolní svět, jen svůj zvýšený tep a stále se zvětšující bolest, která ji neustále bodala do břicha. Ne, nebyla raněna, jen nebyla zvyklá nasazovat takové tempo. Tempo do neznáma...

Konečně, po dlouhé a vyčerpávající cestě si dopřála chvilku oddychu. Spustila svoje téměř bezvládné tělo na studenou zem vedlejší uličky, ve které se linul zápach odpadků. Jí to ale nevadilo. Neustále se kolem sebe rozhlížela s děsem v očích. Co když je nesetřásla? Co když jen vyčkávají a napadnou ji v té nejslabší chvilce? Neměla však už sílu dál vzdorovat svým myšlenkách a odebrala se k spánku. Jako přikrývka ji posloužil starý a děravý kabát, místo polsštáře pak použila láhev od piva, kterou ještě stačila dopít. Kdo ví, kdy se jí naskytne další příležitost smočit své suché rty v kapkách tekutiny...

Ráno byla probuzena paprskem slunce, který nepříjemně bodal tuto křehkou dívenku do očí. Celá pobledlá sebrala zbytek svých sil a vydala se na cestu. Cíl neznala, stále jen doufala, že se jí podaří uniknout před tím, co ji neustále pronásleduje. Tak moc se toho všeho chtěla zbavit, protože ji to neustále obklopovalo. Stále byla zahalena do oblaku Zloby, falešnosti, krutosti, bezcitnosti, chladnosti, neústupnosti, děsivosti, chladnokrevnosti, krutosti, vražednosti, samoty, deprese, zkaženosti...Myšlenka, že by celý život žila po jejich bohu ji děsila.

Ač nechtěla, po mnoha a mnoha uběhlých kilometrech v rekordním čase si začala uvědomovat, že to nemá cenu. Ať se snaží schovat kdekoli, onen mrak děsu je tu stále s ní. Proč, proč proč? Až do teď si nepřipouštěla fakt, že za to všechno nemohou ostatní. Ten mrak, byl totiž její stín. A jak se chovala k lidem ona, tak se chovali oni k ní. Vše zlé, co nabízela svému okolí, se jí dvojnásobně vracelo. Neměla ale dál šanci nést si tento mrak na svých bedrech dál. Nešlo to, byl už příliš těžký a pomalu ji tlačil níž a níž. Neměla šanci dál vzdorovat tomuto odporu. Jedno s druhým už dál nešlo dohromady. A ona si uvědomila, že je moc pozdě na to, aby ho rozehnala. Držel moc dobře při sobě a neustále sílil.

Na klečících kolenou s rukama vztaženýma k obloze prosila o šanci, zbyly jí však jen smutné oči sklánějící se k zemi. Smrt na sebe nenechala dlouho čekat a pohltila ji do své říše, ze které již není návratu. Poslední, co stačila říct, bylo "Omlouvám se všem, kterým jsem ublížila." - to už ale věděla, že je příliš pozdě...

Ptáte se, co mi bylo inspirací k tomuto příběhu? Byl to vlastní život. Někdy mám pocit, že jsem úplně zbytečná, odstčená od ostatních a každý na mě jen háže popel. A nesu si s sebou mrak, kam kupím všechnu nenávist, úkost, strach ze samoty. Čekám, kdy někdo řekne, že je rád, že mě zná. Ještě, že každý má svého anděla bez křídel - kamaráda, který je tu pro něj. Díky němu se mi mrak podaří roztrhat na malé kousky. Ale co až bude tak velký, že to tak jednoduše nepůjde? nevím, možná mě čeká stejně krutý osud...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 D.P. D.P. | Web | 3. února 2008 v 18:46 | Reagovat

Páni!!! Z tebe jednou něco bude!!!! MOcky krásný!!! Ty spisovatelská duše!!! :)

2 lucielka lucielka | Web | 3. února 2008 v 18:52 | Reagovat

děkuju za pochvalu... :-) ovšem musím říct že před tvým designem se skláním k zemi, první co ze mě vypadlo když jsem se podívala bylo : "wow.." :-D

3 Ivča:) Ivča:) | Web | 3. února 2008 v 18:58 | Reagovat

Díky, design jsem ale nedělala, to je zásluha Amy Woodové , která tvoří laye a dává je volně k použití. Její tvorbu najdete na www.lay-world.blog.cz a musím říct, že je vážně skvělá.

4 Mirka Mirka | Web | 3. února 2008 v 19:03 | Reagovat

....já prostě nevím, co napsat, snad jen to, že Tvoje psaní je jedno z nejlepších,  co tu je k mání a také to, že se trochu v článku vidím:( ..

5 Jarda Jarda | Web | 4. února 2008 v 9:50 | Reagovat

Velice hezky napsáno.Ponuré a ne příliš optimistické,ale takový život někdy bývá.

Člověk si neuvědomuje,že nelze utéci a ani se schovat sám sobě.Něco může oddálit,na něco se snažit zapomenout,ale moc to nepomůže.Lépe je zastavit se,uklidnit se,odpustit sám sobě,začít se mít rád a potom se snažit o nápravu všeho toho,co napravit lze.Je to bolestivý proces,ale s každou nápravou se bolest snižuje a srdce se naplňuje klidem,radostí a štěstím.

6 .:LaDyOfSoRrOwS:. .:LaDyOfSoRrOwS:. | 4. února 2008 v 19:51 | Reagovat

nevim jestli je to spravne... :) ale snad totak budes brat... (kdyz tak me nikdy neuvidis, takze v pohode :D).... hm.. vlastne jsem chtela rict, ze jsem rada ze te aspon trochu znam :)

7 Efka Efka | Web | 4. února 2008 v 20:23 | Reagovat

pěkný příběh...

Někdy nestačí jen přítel k rozehnání temných mraků, proto bychom si měli zavčas uvědomovat, čím tyto neduhy způsobujeme...ale máš pravdu, někdy je už příliš pozdě,...

8 Zuzka Zuzka | Web | 6. února 2008 v 20:47 | Reagovat

Dobrý přítel znamná mnohem víc, než se zdá... Krásně napsané, vyjádření pocitů je až děsivě skutečné. Jsi talent!

9 er1c er1c | Web | 7. února 2008 v 19:18 | Reagovat

Myšlenka je výborná, byť trochu smutná jak říkal Jarda. Sama sobě nemůžeš utéci, to je pravda - věz ale, že poznámím sebe samé se pro tebe mnohé změní k lepšímu, člověk se musí se sebou v něčem smířit...

Jinak chceš-li, můžeš mě mezi své oblíbené stránky klidně dát, jsem pro a třeba až si lépe prohlédnu tvůj blog a trochu tě skrze něj poznám, udělám to samé ^_^

10 Shadris Shadris | Web | 9. února 2008 v 13:26 | Reagovat

fajn. smutná nesmutná....to je fuk. Nemám ráda tohle dělení :)

11 Cliché Cliché | Web | 10. února 2008 v 20:54 | Reagovat

NEVÍM JESTLI bych to nazvala příběh, ale je to povedené vyjádření pocitů ...

12 mmisacek mmisacek | Web | 12. února 2008 v 14:46 | Reagovat

joooo, ivčo ten příběh je fakticky dobrej. Myslím, že velká spousta lidí se v tom příběhu bude vidět a to je plus pro tebe. Budeš mít fanoušky a můžeš psát směle dál... :D kuk

13 Majselka Majselka | Web | 13. února 2008 v 15:05 | Reagovat

Máš fakt dost zajímavej blog určo sem ještě přijdu a všechno to pročtu ;)

14 majdisek majdisek | Web | 13. února 2008 v 15:07 | Reagovat

No tak tohle je fakt paráda..chválím..=o)

15 Cliché Cliché | Web | 13. února 2008 v 17:28 | Reagovat

jaktože nejíš sladký? :)

16 Barulk@ Barulk@ | Web | 15. února 2008 v 12:13 | Reagovat

je to zajimavé, jen ten námět je krutý. Vlastní život, představa že tak skonří, tak realistické až srdce z toho bolí....

Myslím že každý má svuj mrak, kupí vněm všechno co jsi popsala.. někdy je dobrého rozehnat, někdy je lepší počkat ne bouřku ale nikdy nečekej až tě utlačí k zemi

17 wanilka♥ wanilka♥ | Web | 16. února 2008 v 13:18 | Reagovat

Pěkný příběh

18 Lištička Lištička | Web | 16. února 2008 v 13:39 | Reagovat

Hmm... Je to zajímavé. Takové k zamyšlení.

Leč nemyslím, že by se mi mé špatné skutky vůči ostatním vraceli dvojnásob.

Nene, to je přehnané.

Oko za oko, zub za zub. Tak bych to nazvala.

Ublížíš někomu? Pak čekej, že někdo ublíží tobě. Tak už to chodí.

19 Neviditeľná Neviditeľná | E-mail | Web | 17. února 2008 v 19:18 | Reagovat

Je to pekné, trochu deprimujúce ale pekné, núti to človeka rozmýšľať. Píšeš krásne. Ak sa raz dostanem na tvoju úroveň, môžem si gratulovať. Možno raz...

20 DaRkNeSs DaRkNeSs | Web | 21. února 2008 v 18:57 | Reagovat

fakt moc hezkýý blog a ty příběhy ty jo se do nich začtu fakt prostě super x))

21 Sysie Sysie | E-mail | Web | 22. února 2008 v 12:16 | Reagovat

Máš opravdu talent, vždycky se začtu a jsem zklamaná že už povídka končí...

22 Infinity Infinity | 19. března 2008 v 18:09 | Reagovat

Rozhodla jsem se, že si přečtu všechny tvoje příběhy a jak tak čtu, zjištuju, že ty umíš vykřesat z jednoduché myšlenky úžasnej souvislej text, kterej mě nutí k zamyšlení nad vším co se děje kolem mě...Bravo, jsi fakt talentovaná..

23 Jirka Jirka | Web | 11. dubna 2008 v 17:43 | Reagovat

Taky píšu, tak se mrkni.. xD

24 Ewilan jako Lily z meknihy.webgarden.cz :oD Ewilan jako Lily z meknihy.webgarden.cz :oD | Web | 26. května 2008 v 16:27 | Reagovat

Tak tohle mě teda dostalo. tak úžasně popsané emoce a pocity jsem dlouho nečetla...nádherné a Targi, nemusíš se cítit méněcenná. jsi na světě, portože máš něco dokázat. třeba jen sama sobě, vždyt každý zná je tu důležitý:-))

25 Paige Paige | Web | 11. července 2008 v 21:17 | Reagovat

tak jsem okomentovala tvé nejnovější články teď do i tady:))

jak už jsem říkala, tvoje povídky se mi líbí a moc. Akortá se mi nechce teď moc psát komentáře.

Napsala jsi to opravdu moc hezky a já nevím, co víc k tomu dodat, procítěné, promxyšlené a až bolestně realistické...o to je toale krásnější

26 AJAHAJ AJAHAJ | E-mail | 12. července 2008 v 15:05 | Reagovat

Taky něco píšu, není to asi tak dobrý, ale myslíš, že bych to měl zveřejnit? Bojim se že by to negdo zkopíroval...

27 evca evca | 21. prosince 2008 v 19:31 | Reagovat

jojo hafo teda,. ivco nerekla bych to do tebe,.. no a..jinak bys dostala 1 z čestiny jako fak halus entery "fráze" nebo todle :) fak husty, a kdybys potrebovala jsem tu pro tebe :)

28 Tifa Tifa | Web | 23. ledna 2009 v 23:13 | Reagovat

pekny pribeh..prezivam teraz poriadnu depku tak vem presne co si chcela povedat......:( pekne napisane:) fakt

29 Veunka Veunka | 27. ledna 2009 v 18:26 | Reagovat

tyo.. ty si ae sikowna.... mela by ses tomu venovat dal a dal treba by z tebe neco bylo... je to moooc klasny

30 zapplig zapplig | Web | 10. března 2009 v 14:40 | Reagovat

Taky si ve většině případů připadám nepotřebná, zbytečná a ničím nezajímavá. Ten mrak plný negativních pocitů a vlastností se kupí a kupí. Bojim se, aby mě to jednou nepohltilo.

31 Příšerka s.r.o. Příšerka s.r.o. | Web | 18. března 2011 v 10:50 | Reagovat

To je tak krásně smutné... :(

Zase, obdivuji Tě, jak umíš do jednoho textu vložit tolik emocí, všechno popsat tak, jako by to člověk zrovna cítil.

Vždycky se ale najde něco, co pomůže ten mrak nadlehčit, ať už je to víra nebo někdo, nejlépe dobrý přítel :)

Všechna Tvá tvorba je originální, krásná, a jedno mají všechna Tvá díla společné - ten smutek. Žal, bolest srdce a strach.

Přála bych Ti, aby se Tvůj život naplnil radostí a štěstím a to aby vytlačilo všechny Tvé smutky :)

32 Domča Domča | Web | 9. června 2012 v 16:26 | Reagovat

úžasná poviedka :) píšeš skevele

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama