na Blog.cz

Roman třepal z okna hadr,

naklonil se, málem spadl.

Převeliká škoda by ho byla,

připomíná mi z Tokio Hotel Billa.

Má taky tak krásný vlasy,

tunu gelu na nich asi.

Hadr dopad na starou bábu,

skácela se jako by naň hodil kládu.

Podívala se nahoru

a uviděla bramboru.

Brambora byl Roman z dálky,

tváře má jak pingpongový pálky.

Červenej byl až na zadku,

vlasy ulízaný na patku.

Chudák bába, ta měla šok,

začala z toho poslouchat rock!

Když se dostala na první fest,

měla kalhoty mokrý přec.

Kéž by se to nestalo,

řekla, když to přestalo.

Klepla ji mozková mrtvice,

Roman byl happy nejvíce.

Eh, no nevěděla jsem, jestli to sem mám dávat...Neříkám, že se za to stydím, ale není to moje typická forma, kterou skládám. Jen jsem měla náladu napsat něco "uhozenýho a prdlýho" a tady je výsledek. A protože jsem spíš na ty smutný, musela mi s tím trochu pomoct Janča :) Co na to říkáte, měla bych zůstat u smutných?

Už jste si někdy položili otázku, co se stane, až umřete? Co se stane s vaším tělem a duší? Co budete během své smrti prožívat? Na tyto a mnohé další otázky hledá odpověď doktor Moody se svých knihách, kde shrnuje "zážitky a vzpomínky" lidí, kteří přežili svou klinickou smrt.

Kniha Život po životě, která je obsažena v této trilogii Moodyho nejvýznamějších knih, mi ukázala jiný pohled na smrt. Je to kniha, která čerpala především z věděckých prací a snaží se přilákat odborníky, aby se tímto tématem začali zabývat. Ale protože je psána srozumitelně, dá se tato kniha dobře číst i laikům.

Doktor Moody zde popisuje zážitky lidí, kteří přežili svou klinickou smrt, porovnává různá vyprávění, ukazuje na stejné, ale i rozdílné prožitky během tohoto prožívání. Podle vyprávění rozděluje hlavní znaky "umírání" do deseti hlavních skupin.

Kniha obsahuje i přeložené historické vědecné poznatky, dokládané citáty z Bible i jiných zdrojů, jako je například tibetská Kniha mrtvých.

Nejzáživnější se mi zdály příběhy samotných lidí, které líčily jejich odpoutání od těla, pochod tunelem, setkání se svými mrtvými blízkými lidmi, hranici mezi životem a smrtí, přítomnost Světla, které popisovali lidé různých náboženství různě, křesťané většinou jako Boha, krátkou "rekapitulaci" zážitků ze svého života a následný návrat do svého těla.

Ať máte ke smrti jakýkoli postoj, tato knížka vás nenechá na pokoji a donutí vás přemýšlet nad touto myšlenkou. Já jsem po přečtení trochu na smrt změnila názor - pro mě už není nic strašného, když vím, že po ní něco bude.

Čekáte vzor, zájmy a oblíbený jídlo? Omyl...pokusím se vám naznačit, jaká ve skutečnosti jsem.

Moje kamarádka o sobě napsala: "Jsem taková jaká jsem a nehodlám se měnit. Lidi co se předvádí, jsou namyšlený a pomlouvaj druhý mě nezajímají. Žiju ve svým světě a ti co mě nepoznaj mě nemůžou soudit za to jaká jsem nebo co dělám. Jsem otevřená ve společnosti, která je otevřená mě a ve které se cítím dobře." a já s tím naprosto souhlasím, v tomhle jsme si totiž obě dost podobný.

Dodala bych snad jen to, že za moje pravé přátele bych dala ruku do ohně a bojovala za ně kdykoli by bylo potřeba. Těch falešných si nevšímám a nechávám je v jejich lžích. Na někoho můžu působit namyšleně - ale nejsem - na co taky...Někdy mám náladu přímo ulítlou a směju se každé kravině, jindy jsem radši sama. Snažím se být upřímná a to i za cenu, že se ten druhej naštve. Proč? Jeho stín kývá přesněji...Koho nezajímá můj názor a chce jen přitakání, má smůlu. Někdy bývám vážná a zamyšlená, hlavně když mám špatnou náladu. A nálada se mi poslední dobou nějak rychle mění. Na nikoho ale nevydržím být dlouho naštvaná.Vy, co mě znáte - víte jaká jsem. Vy, co mě poznáváte, to zjistíte a názor na mě si uděláte sami.

A kdyby někdo potřeboval vidět fotku, tak tady je:

* Milujeme ty, co nás odmítají, odmítáme ty, co nás milují

* Nevěř tomu, kdo říká:"Milují Tě", ale tomu, kdo v slzách říká "Miluj mě!"

* Láska je životem ženy a epizodou v životě muže

* Lehko se dáme oklamat tím, co milujeme (Moliére)

* Lépe být smutný s láskou než veselý bez ní (Goethe)

* Nabídnout přátelství tomu, kdo chce lásku, je jako dát chleba tomu, kdo umírá žízní (španělské přísloví)

* Láska tíhne k tělu, přátelství k duši (Romón de Compoamor y Campoosorio)

* Jestliže někdo poznal v životě sto žen, vůbec nemusel poznat lásku (Karel Čapek)

* Milostnou strategii ovládá jenom ten, kdo není zamilován (Pavese)

* Láska je jako slza. Rodí se v očích a padá k srdci

* Láska je jen popel na řasách

* K tomu abychom se zamilovali nám stačí jediný pohled. K tomu abychom zapomněli nám však někdy nestačí celý život.

* Láska je jako loď...buď šťastně dopluje a nebo ztroskotá

Dřív jsem citáty o lásce nechápala, dnes už vím, co všechno je v nich ukryto..Že se dá pár slovy vyjádřit tak moc... Jsou nádherný a pravdivý, až někdy mrazí v zádech. A tak mě napadá, myslíte si, že se láska může změnit v přátelství? :)

Francouzská komedie v hlavní roli s Jeanem Reno a Gerárdem Depardieum. Celý film je provázen originálním humorem, který vás příjemně naladí. Ale k obsahu...

Ruby je těsně po ukrytí svého lupu polapen, odsouzen a skončí ve vězení. Je to zloděj samotář, takže když mu do cely dají Quentina, nejukecanějšího vězně z celé věznice, s kterým nikdo moc dlouho nevydrží, začíná toho mít plné zuby. Ruby se chce za každou cenu dostat ven - vyzvednout si svůj pečlivě schovaný lup a být co nejdál od Quentina, který není ani minutu potichu. Jenomže když právě Quentin vymyslí geniální plán k útěku, bude si na něj Ruby muset pomalu zvyknout. O to hůř, když ho začne považovat za svého přítele a i po úteku z vězení chce zůstat s Rubym. Nakonec si ale začnou rozumět...

Je to jeden z mých moc oblíbených filmů, nemá chybu, ať už herecká ztvárnění, francouzský humor nebo děj. Komedie má i výstižný název, kdykoli to vidím, směju se jako blázen. Určitě doporučuji všem, kdo má rád komedie. Mě uchvátil a postava Quentina byla skvělá.