Nešťastné rozhodnutí

26. září 2007 v 11:47 | Ivča |  Příběhy

Tento příběh je sice vymyšlený, ale motiv reálný. Vypráví o dívce, která se nakazila a následně se pokusila o sebevraždu. Ta se jí ale nepovedla a teď leží na pokraji svých sil na nemocničním lůžku...Mnoho lidí na světě si musí prožít podobné utrpení. Nechci tento problém dál rozebírat, ale přesto jsem k tomuto tématu tento příběh prostě napsat musela...

Ležela na nemocničním lůžku a všude cítila pach dezinfekce. Necítila nohy. Možná jí je amputovali, pomyslela si. Ani by se nedivila, byl by zázrak, kdyby po takové autonehodě zůstala bez následků. A vlastně to ani autonehoda nebyla, rozhodla se sama, žít s takovou přítěží by snad ani nevydržela. A za to všechno může jeden večírek. Kdyby nebyla tak důvěřivá, kdyby se přes všechny zákazy rodičů neopila, kdyby se nechtěla vytáhnout před ostatními, kdyby…Neměla už chuť se dál litovat, co se stalo, to se stalo. Čas vrátit nejde, i když ona by tak ráda.

V uších jí zněl zvuk nemocničního přístroje - píp, píp, píp, připadalo jí to jako metronom. Ale nemohla svoje myšlenky ovládat, kdykoli zavřela oči, okamžitě se jí vybavil obraz Kamila. TOHO Kamila, kvůli kterému si teď nemůže užívat všední radosti. A to způsobila jedna hloupá noc…

Už si nevzpomínala, jak se s ním dostala do ložnice domu, kde se párty konala, ale když měla možnost strávit s ním žhavou chvilku, neměla v sobě špetku odporu. Dostat idola školy, to bylo tajné přání všech dívek. A když se poštěstilo zrovna jí, přece z toho necouvne. Kdo mohl tušit, že si s sebou Kamil táhne tajemství, se kterým se nikde nechlubí. Jedna hloupá noc a ona za ní tak těžce zaplatila, a to stačilo jenom si vzít kondom.

"Leni…", slyšela své jméno pocházející z úst její mámy. Styděla se před ní. Otočila hlavu na druhou stranu postele a koukala ven z okna. Slyšela kroky, které se přibližovaly k její posteli. Styděla se před ní, i před sebou samou. Věděla, že jí nezbývá moc času, její poranění způsobené "autonehodou" jsou příliš vážná. "Jak ti je?" V hlavě jí všechno vířilo, nebyla vyrovnaná sama se sebou, nemohla se mámě podívat do očí. Nechtěla se smířit s tím, že už nikdy nebude běhat po rozkvetlé jarní louce, možná neucítí vůni růže, kterou měla tak ráda, neřekne kamarádkám, jak moc jsou pro ni důležité. Náhle ucítila tupou, přesto silnou bolest za krkem, která jí postupně projela celým tělem.

Tak vida, nakonec není nejhorší to, že je nakažená, ale to, že situaci nezvládla a nechtěla se smířit s vidinou, že pomalu, avšak postupně umírá, a tak raději zvolila svůj neúspěšný pokus se vším skoncovat. A tak tu teď ve velkých bolestech leží. Její zdravotní stav byl kritický, sama slyšela doktory, když ji přivezli. Už to má spočítaný, věděla to, i když si to nechtěla přiznat. Chtěla by toho své mámě tolik říct…a ona tu teď sedí u její postele a mlčky ji sleduje. Uvědomuje si, že bolest způsobila nejenom sobě, ale i jí. Všimla si, že jí po tvářích stékají slzy.

Chápe ji, naskytl se jí pohled na zubožené tělo své jediné dcery, spoustu hadiček vedoucích do jejího těla a zase ven. Mlčky na sebe koukali, ale přesto spolu komunikovali. Cítila, že slova by byla stejně zbytečná. Matka se dotkla její studené bílé ruky, ale ona to vůbec necítila. Hlava jí třeštila a najednou na ni všechno padlo - nikdy si s mámou nesedla a nepopovídala, a co by za to teď dala. Ale už je pozdě.

Ta chvíle jí připadala jako věčnost, bolest jí otupovala všechny smysly, a když se snažila říct pouhé "Mám tě ráda", ozval se z ní pouze nářek. A opět jí celým tělem projela neuvěřitelně silná bolest. Přestala vnímat okolní svět a jediné, co slyšela, byl monotónní zvuk vydávaný lékařským přístrojem - píííííííííp.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mya Mya | Web | 26. září 2007 v 12:11 | Reagovat

Opet dokonale napsana povidka... :] Byla jsem do ni zazranatak, ze me dost nakrklo, ze uz je konec..

2 Ivča:) Ivča:) | Web | 26. září 2007 v 12:18 | Reagovat

Leda že by měl příběh druhou část, kterej by začínal tím, ze ji oživí :) Ale to by nebylo ono...u mě vymyšlenej příběh většinou končí smrtí, nebo něčím špatným, happy endy nevedu, ale někdy to můžu zkusit ;)

3 Diana Diana | 26. září 2007 v 12:32 | Reagovat

Teda krásní příběh! a vůbec celý design blogu :-)

4 popel popel | 26. září 2007 v 15:12 | Reagovat

chtělas vědět, co zlepšovat.. opdle mě především námět ;) chápu, že spousta lidí se v podobnejch naříkavejch stořkách vyžívá a líbí se jim to, ale nebudeme si lhát - není to nic novýho pod sluncem, je to jedno z mnoha a mnoha podobnejch příběhů, který se dneska rojej po desítkách. achcich au, svět je zlej, achich au, uteču mu, achich au, jsem mrtvá, popřípadě jsem z žalu někoho zabila, nebo něco podobnýho. všechno je to na jedno brdo, nic novýho to nepřináší, nepobaví to a tohle mě osobně ani nestrhne, není to napsaný nijak zvláštním a osobitým stylem.

pozor na shodu podnětu s přísudkem. dcera s matkou spolu mluvilY ;)

5 Lentilkiss Lentilkiss | Web | 26. září 2007 v 17:01 | Reagovat

Čauky, musím říct, že máš talent:-)). Fatk mocky pěkná povídka líbí se mi:-))

6 Market Market | Web | 27. září 2007 v 12:35 | Reagovat

Ahoj, jsem ráda, že se ti u me na blogu libili moje povidky:) tvoje jsou taky hezky... hlavne se mi libila tahle... je hodne smutna... Vazne krasny... jen tak dal:)

7 Ell Ell | 27. září 2007 v 19:46 | Reagovat

nebudu se opakovat s tim jak se mi tato povidka libila, akorat pan popel ma celkem pravdu, zkus nekdy, napsat neco nesmutnyho ,nemusi to byt vesely, sama kdyz pisu pripada mi težši psat vesele nez smutne......

8 borka-barborka borka-barborka | E-mail | Web | 29. září 2007 v 11:01 | Reagovat

Sakra, mam z toho husinu, píšu taky tyhle příběhy... je to nádherný, pravdivý a trochu mi to připomíná jednu mojí povídku... je to krásný, máme podobej styl psaní

9 Lenča Lenča | Web | 29. září 2007 v 19:37 | Reagovat

Mooc pěkný:) sice smutný, ale pěkný...

10 Asimka Asimka | Web | 29. září 2007 v 21:50 | Reagovat

To je smutný ...

11 anet@ anet@ | Web | 29. září 2007 v 22:15 | Reagovat

to bylo smutný :-( jinak moc pěkně napsané

12 Miš Miš | Web | 30. září 2007 v 14:11 | Reagovat

Krásne... Keď som to čítala cítila som sa ako keby som bola tá baba a cítila presne to isté ako ona... Naozaj úchvatné.

13 Ann Ann | Web | 30. září 2007 v 14:20 | Reagovat

Ahoj, díky za kmentář. Tvoje příběhy se mi moc líbí. Taky píšu, ale na jiném blogu. Pokud by sis chtěla počíst, najdeš je na http://seraf.blog.cz Jo, a pokud jsou jednodílný, tak většinou končí smrtí hlavního hrdiny, pokud jsou vícedílné, tak tam je hlavních hrdinů většinou víc, ale většinou tak jeden dva nepřežijou. Happy end se většinou nedostaví...

14 Ann Ann | Web | 30. září 2007 v 21:07 | Reagovat

Já se přikláním k tomu, že by stálo za pokus zkusit napsat něco, co není taký smutný a ponurý. Doporučuju fantasy. Tam se dá psát o všem. Ale jinak se držím svého předchozího komentáře k tomuto článku.

15 Týnaaa Týnaaa | Web | 6. listopadu 2007 v 21:43 | Reagovat

Je to moc hezký a dojemný....Je fakt že takový věci se stávaj něchtěla bych to sama zažít...ale je to moc hezky napsaný fakt :)

16 White angel White angel | Web | 7. listopadu 2007 v 9:17 | Reagovat

Tak je to povedený a fakt je že je jich přemnoženo,lidi sami sebe litujou ale některý litujou ale nadávaj si za to a některý toho využívaj a hlavně konečně by si lidi díky těmhle "přemnoženejm" storís měli uvědomit že by si měli vážit toho co mají protže jamile to ztratí je pozdě!Ale fakt jako celkem dobře napsaný...

17 DžuDžu DžuDžu | Web | 7. listopadu 2007 v 15:42 | Reagovat

Ta povídka je zajímavá. Docela mě zaujala protože sama píšu smutný příběhy. Ale jako vůbec nesouhlasím s popelem protože já osobně si myslím že každý napíše příběh podle toho jakou má zrovna náladu nebo jak se cítí. Ta¨hle povídka je moc hezká. Jen jediné co mi vadilo bylo to že byla krátká. Já osobně spíš preferuju dlouhé povídky ale jinak byla gut.

18 .:LaDyOfSoRrOwS:. .:LaDyOfSoRrOwS:. | Web | 8. listopadu 2007 v 21:35 | Reagovat

rany osudu... sileny...tohle bych nikdy nechtela zazit :((((

19 pájuška pájuška | Web | 28. prosince 2007 v 13:42 | Reagovat

nádhera

20 pájuška pájuška | Web | 28. prosince 2007 v 13:49 | Reagovat

právě jsem zjistila  že chodit se školníma idolama není vůbec tak růžové  jak se zdá  já se  cítím podobně i když v porovnání s tímhle je to moje maličkost  náš školní idol uzavřel sázku že mě dostane a podařilose mu to  a já  nána jsem mu na to skočila pak mě parádně zesměšnil a čekal že mi to bude líto ale to se spletl  já ho  parádně zesměšnila  a  ted si radši dává pozor :-)

21 Jaynet Jaynet | Web | 13. ledna 2008 v 19:01 | Reagovat

krásný, sice dost smutný, ale je to fakt moc pěkný...

22 Marssella Marssella | Web | 19. ledna 2008 v 18:41 | Reagovat

Je to docela hezké, jen se přikláním k názoru, že by to mohlo být delší, trochu víc rozepsané, ne jenom vyprávění, ale i přímá řeč a tak. Takhle to totiž opravdu vypadá, že tvým jediným cílem je vyprávět smutné příběhy.

Chápu, že někdy je člověku lépe, někdy hůř, ale něměla by se z toho stát póza. Je dobře, že upozorňuješ na ty horší stránky života, ale chtělo by to trochu vyvážit. Taky ráda píšu o změnách - jeden den svítí slunce, druhý den se zdá, že už nikdy nebude...

Já třeba o nějakém příběhu přemýšlím třeba týden - potom tam je od každého trochu - chápeš, jak to myslím? Jeden den tomu přidám smutnou část, druhý den trochu optimismu, ironie, vtipu, tragičnosti...

Život je krutej, ale má i lepší chvilky. Lidi potřebují naději, tak jim ji dej...

23 Efka Efka | Web | 25. ledna 2008 v 19:04 | Reagovat

krásné, poutavé, smutné ale bohužel i tohle se děje...

za jednu jedinou noc zaplatila příliš vysokou cenu...

kéž by takové problémy byly jen "science fiction"

24 zapplig zapplig | Web | 10. března 2009 v 14:33 | Reagovat

Vím, že je to smyšlený příběh, ale doopravdy se to stává. Kvůli jednomu kreténovi zaplatila celým životem. To je moc vysoká cena.. Doufám, že by měl ten blbec aspoň výčitky!

(promiň za ty nadávky, ale tohle mě vždyky tak naštve!)

25 Zuza..;) Zuza..;) | 3. ledna 2011 v 18:15 | Reagovat

Moc krásnej a hlavně dojemnej příběh..po tvářích mi tekly slzy...:/

26 Nyan Youko Nyan Youko | E-mail | Web | 19. ledna 2011 v 14:50 | Reagovat

smutné... ale přitom moc dobré... líbilo se mi to... jsem spíše na takové druhy povídek...

27 Příšerka s.r.o. Příšerka s.r.o. | Web | 11. března 2011 v 16:06 | Reagovat

Ach, měla jsem slzy na krajíčku, pod tvou povídkou opět mé srdce trošku pookřálo, jen tak u něčeho nebrečím ;) Bohužel, tohle se děje, takoví lidé chodí světem a nemoc šíří vesele dál zahazujíc odpovědnost za záda, je to smutné, ale to je život... Krutý, nemilosrdný, nedělá rozdíly mezi bohatým a chudým - otázkou ovšem je, jestli to je opravdu život, nebo jestli to nejsme my, lidé, kdo ho činí tak těžkým...

28 Lenča Lenča | 17. března 2011 v 22:55 | Reagovat

nadherne kdyby si ty povidky mela delsi neodesla bych od pocitave :-))

29 Domča Domča | Web | 9. června 2012 v 16:21 | Reagovat

Krásny,no zároveň tak smutný príbeh :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama